Když obrazy promlouvají
Jak se měnilo umění plynutím času? Jak velké tajemství duše malířů je navždy skryto v obrazech? Pravé umění probouzí k životu mozaiku různých lidských pocitů – a v téhle knize špatná díla nenajdete.
Nakladatelství Mladá fronta přináší na knižní trh Tajemství umění, knihu Andy Pankhursta a Lucindy Hawksley, která oslavuje osmdesát mistrovských děl a jejich tvůrce. Jsou to obrazy proslulé po celém světě s jiskrou dokonalosti a tajemství, které nikdy nebude zcela rozluštěno. Na stránkách této knihy se proplétáme časem a zastavujeme se u různých stylů, technik i námětů, abychom zjistili, že každý umělec se inspiruje od každého a veškeré umění je společnou touhou po návratu do ráje, z něhož jsme byli vyhnáni. Umění má působit jako gesto kynoucí k odpočinku a uvolnění duše tak, aby mohla plně vnímat krásu a soustředit se jen na ni.
Kniha Tajemství umění je souborem nejúchvatnějších děl, jejichž otisk se nám vrývá do paměti jako nejcennější klenot. Za mnohými z těchto výtvarných prací se skrývá smutným osudem zhrzená duše autora, která mnohdy musela obstát se svými argumenty před neoblomnou vrstvou zanícených kritiků, kteří jen stěží byli připraveni na novinky na poli umění. Malíř skeptický z dalšího nepřijetí svého talentu a vkusu, malíř znechucený falešnou stopou štětce jiných, malíř toužící po velkých plátnech, přikovaný však k nudným a oslavujícím portrétům svým mecenášů… To vše a mnohem více je skutečný obraz malířského života a tak svízelné a nevděčné kariéry na tomto plátně života. Přesto jakákoliv zábrana nedokázala přetnout malířské úsilí pramenící v rozohněné fantazii autora – a díky tomu můžeme i dnes sledovat a poznávat svět, tak jak ho viděli mnozí slavní malíři. Je to svět plný reality i fantazie, všedního dnu i snové noci, je to svět za hranicí našeho vnímání, a přesto tak blízký naším pocitům, až stmeluje všechny milovníky umění dohromady. Nebo rozděluje. Právě to je jeden z hlavních smyslů malířského umění. Divák by se měl nad jemu předkládaným dílem zamyslet, posoudit ho – ať už pozitivně či negativně. Jak se v knize píše, nikdy by však dílo nemělo jeho pozorovatele nudit. Vždy v něm musí vyvolat určité pocity, ať už jsou to pocity krásy či zhnusení. Ale umění, které nudí a vůbec se nedostane k srdci diváka, je špatné a bezduché.
Víte, o umění toho moc nevím, ale vím, co se mi líbí. (každý z nás)
A tak v knize plné těch nejvýznamnějších obrazů můžeme sledovat vlastní život těchto děl a s ním i spjatý život jejich autorů. Je tu Giotto di Bondone se svým ztrápeným obrazem Oplakávání Krista, je tu také Západ slunce nad jezerem, ve kterém J. M. W. Turner brilantně zachycuje kouzlo okamžiku. Předurčuje impressionismus a nijak se ho nedotýkají rozladěné hlasy kritiků, podle kterých zůstávají jeho plátna „nedokončená“. Do sbírky této knihy přispěl i Vincent van Gogh s obrazem Pšeničné pole s vránami. Předkládá nám tak zlatavý obraz plný života a větru. Ukazuje nám tři cesty a vrány zvěstující smrt.
Místo abych se pokoušel namalovat přesně to, co vidím, nahodile používám barvy, abych se působivěji vyjádřil. (Vincent van Gogh)
V knize zaujímá své ctěné místo i geniální Picassova Guernica, vyhotovená na zakázku španělské vlády a zvěčňující válečné hrůzy, když nevinná baskická Guernica padla za oběť německým bombardérům a nechala tak vyhasnout tři tisíce lidských životů.
Důstojník gestapa drží reprodukci Guerniky a ptá se Picassa: „To jste udělal vy, že?“
Picasso odpovídá: „Nikoliv, to vy.“
Je zde také jasně šílený Portrét papeže Inocence X. namalovaný Francisem Baconem. Vznikl jako nadsázka obrazu z produkce Velázqueze. Trůn postupně transformovaný v elektrické křeslo, papežův nemocniční oděv, děsivý výkřik bezmoci a šílenství – to je samotný autorův vykřičený protest proti tyranství katolicismu, v jehož duchu byl vychován.
Co by to bylo za knihu slavných děl, kdyby zde chyběla Leonardova Mona Lisa? Její tajuplná postava se skrývá našemu pohledu díky bravurně zvládnuté malířské technice sfumato – vytvářející světlo a stín.
Dalším zástupcem a vděčným ohniskem kritiků se stal Claude Monet a jeho obraz Východ slunce pojmenoval díky zachycené impressi celý následující umělecký směr. Jeho mistrné umění detailu bylo mylně zaměňováno se skicovitostí, kritici se zkrátka trochu zapomněli oprostit od do té doby klasické formy obrazu.
Vyobrazeno je zde rovněž klasické mytologické téma Zrození Venuše. Autorem tohoto díla je Sandro Botticelli.
Podle antické báje se Venuše zrodila z mořské pěny, ze spermatu, které spadlo do moře, když jejího otce Urana vykastroval jeho syn Kronos.
Pozoruhodným dojmem působí ty obrazy, u nichž nevíme, zda je jejich autor myslel doopravdy vážně. Jestli tak doopravdy vnímal realitu před sebou, nebo zda se sebou znázorňovaným objektům spíše vysmíval. Takto působí například obraz Thomase Gainsborougha s názvem Pan a paní Andrewsovi.
Mezi další významné obrazy patří: Poslední večeře (Leonardo da Vinci) zachycující drama ve svém klíčovém okamžiku, lehce erotický Spánek (Gustave Coubert), realistická Vlastní podobizna ve věku 63 let(Rembrandt van Rijn), Panna Marie kojící malého Ježíše (Tizian), Koupání v Asnières (Georges-Piérre Seurat) a další.
Jak je vidno, celá kniha Tajemství umění přináší svým čtenářům propracovaný záběr reality a fantazie tak, jak je vidí oko malíře – nebo kolikrát spíše jeho duše. Je to kniha o věčné kráse, která postupem času ještě více do své krásy roste. Je to pocta umění skrytému v konečcích prstů, jejichž hořící plamen nevyhasne, dokud bude lidstvo živou pamětí svých kultur.
Víte, udělal jsem úžasný objev. Už nevěřím v nic. Předměty pro mě neexistují, výjimkou jsou ty, mezi nimiž a mnou existuje harmonie… Život je pak plný objevování. To je ta pravá poezie. (Georges Braque)
(PANKHURST, Andy; HAWKSLEY, Lucinda. Tajemství umění. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 224)
