Cyklus přednášek o vydávání knih v období První republiky – z úst básníka i filosofa
Na půdě Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje jsme si dne 17. března poslechli první část cyklu přednášek s názvem Historie nejen literární, v jehož rámci nám pětice osobností sžitých se svým oborem představila pozoruhodné téma týkající se vydávání knih v období První republiky.
Toto specifické téma, které je pro mnohé laiky jen zasutou terrou incognitou českých dějin, nám přišli přiblížit významní odborníci, snoubící v sobě nejen lásku k literatuře a historii. A tak k nám do Plzně zavítal PhDr. Eduard Burget, Ph.D. z Ústavu pro českou literaturu, PhDr. Tomáš Pavlíček, PhD. z Literárního archivu Památníku národního písemnictví, básník a překladatel Josef Mlejnek, filosof a publicista Josef Štogr a v poslední řadě pak Jarmila Štogrová, publicistka a historička umění. Celý přednáškový cyklus zaštítila Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje ve spolupráci s Knihovnou kardinála Berana.
Všichni jmenovaní se svého poslání představit přítomnému publiku problematiku vydávání knih v době První republiky chopili opravdu znamenitě. Je totiž velice inspirativní poslouchat vyprávění někoho, kdo je se svým tématem spjatý natolik, že tímto osobním poutem dokáže nakazit i posluchače.
Pokud jde o mladší generaci, na samém úvodu si vzal slovo Eduard Burget z Ústavu pro českou literaturu, který nás blíže a velmi zevrubně obeznámil s knižní a nakladatelskou kulturou První republiky. A tak jsme si mimo jiné osvěžili v paměti dávno zaprášená jména československých literárních časopisů a prošli se vývojem významných nakladatelských domů, z kterých se v prvorepublikové době stávala i důležitá centra kulturně-společenského života. Spolu s naším přednášejícím jsme tak procházeli dějinami jednotlivých nakladatelství, která byla kolikrát nucena postavit se čelem nepříznivé hospodářské a politické situaci v zemi. Co chvíli jsme se zastavili u toho a toho jména odvážného nakladatele, který se pro předání literární a historické paměti nebál ani riskovat – osobní finanční vklad a kolikrát i vlastní renomé.
Zjistili jsme, co všechno vlastně nevíme a v našem neblahém pocitu nás utvrdil i následující přednášející, Tomáš Pavlíček z Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Tématem jeho vyprávění plného pozoruhodných faktů byl knižní trh a jeho cenzura v letech 1918 až 1938 – a přednáška to byla věru osvěžující. Už jenom téma cenzury v sobě skrývá zkrátka něco tajemného a člověk má odjakživa rád tajemství – a obzvláště pokud se pak týká cenzurované erotické literatury dle nařízení Zákona o braku a pornografii… Není totiž lepší reklamou než upozornění, že určité pasáže z knihy nesměly být publikovány. Zajímavé ale bylo, že se i tehdy dalo dohledat, jaké pasáže a proč byly zcenzurovány. Dobrou reklamou tak byla právě bílá místa uvnitř cenzurovaných knih. Na jakémsi literárním „black listu“ se tak ocitl například román Jakuba Demla Zapomenuté světlo (1934) či kniha Maldoror (1929), kterou napsal Comte de Lautréamont.
K cenzuře ale také docházelo s důsledkem nástupu nacistického a komunistického režimu. Tomáš Pavlíček vycházel při přednášce zejména ze své nedávno publikované knihy s názvem Literatura, knižní trh a cenzura 1918-1938, která zajisté (a nejen díky domnělé pravopočestnosti přítomných) vzbudila zájem mnohých v sále. Mimo cenzuru však bylo zajímavé i jeho téma zabývající se počtem výtisků knih vydávaných právě v době První republiky. A tak jsme se mohli dozvědět, že taková Čapkova Válka s mloky byla už ve své době bestsellerem s pěti tisíci prodanými výtisky (ačkoliv se slovo „bestseller“ tehdy ještě nepoužívalo).
Po přestávce spojené s krátkým občerstvením v předsálí vzdělávacího centra knihovny se ke slovu dostala starší generace přednášejících odborníků, která má přece jen o něco blíže k hmatatelnosti minulých časů. A tak nás vkrátku Josef Mlejnek brzy vtáhl do doby, kterou jsme si uměli a asi stále umíme jen stěží představit. Z jeho charismatického projevu o nakladatelském étosu Josefa Floriana přímo vanula vypravěčova láska a úcta k této velké (a bohužel i polozapomenuté) osobnosti českých literárních dějin. Dle způsobu jemného a uctivého projevu tohoto přednášejícího jste tak vcelku rychle mohli poznat, že Josef Mlejnek je básník a že je z Vysočiny. A tak jsme mu asi všichni, co jsme na přednášce seděli, odpustili, že jeho přednáška vlastně nemá systém podepřený prezentací nebo kusem papíru, protože byla snad nejvíce od srdce – prostě cele ryzí.
Po jeho boku jsme tak zaujati jeho vyprávěním cestovali do časů Staré Říše, kde Josef Florian budoval své vydavatelské a překladatelské literární impérium. Tomuto katolicky orientovanému mysliteli, vydavateli a překladateli vděčíme mnohé za vydání těch nejlepších knih z oboru vědy, filosofie, teologie, ale i za publikaci české beletrie a překladové literatury. Sám Josef Florian pak přeložil na šedesát francouzských děl. Právě kolem jeho vydavatelství (s celkovým počtem nad čtyři sta vydaných titulů) se soustředil okruh našich předních spisovatelů a ilustrátorů. Pozoruhodným faktem je, že právě Josef Florian vydal jako vůbec první český překlad Proměny Franze Kafky. O to smutnější je však naproti tomu skutečnost, že po smrti tohoto vydavatelského nadšence byla jeho knihovna rozkradena (zejména rodinnými příslušníky), přičemž neexistuje ani soupis knih, které do ní patřily, natož pak (kromě pamětní desky ve Staré Říši) nějaký úctyhodný hmatatelný symbol, který by tak velkého člověka připomínal. A tak se není vlastně ani čemu divit, že je pro řadu lidí – byť se pohybují v literárním světě – mnohdy jen jedním z hluchých míst našich dějin…
Povídání Josefa Mlejnka bylo milé, srdečné, dojemné a plné apelů, přičemž se co chvíli snažil nějakou svou dávnou vzpomínkou do hovoru zapojit i svého přísedícího, se kterým se, zdá se, měli hodně společného. A stejně jako jste mohli při prvních větách vypozorovat, že Josef Mlejnek je básník, mohli jste už jen z pohledu na Josefa Štogra vytušit, že takhle nějak by měl vypadat filosof. S prošedivělými dlouhými vlasy, s plnovousem a zádumčivým výrazem, ve kterém se však s každou zajímavou poznámkou okolí zaleskly chytré oči plné vědění a možných námitek. Filosof a publicista Josef Štogr si nás velmi rychle získal svým jazykově i myšlenkově vytříbeným projevem, a tak v sobě filosofa rozhodně nezapřel. Mluvil o mlčení, tedy o absenci zpětné vazby společnosti, která by měla reagovat na jakéhokoliv výše postaveného řečníka. V tomto případě byl oním řečníkem historik, publicista a vědecký redaktor Dr. Jan Hertl, jeden z dosud nedoceněných redaktorů revue Řád. Dostali jsme se k otázce, proč je mlčení veřejnosti tou nejhorší odměnou zejména pro nakladatele, a zakotvili jsme u problému publika, které zkrátka odmítá polemizovat o tom, co je přece samozřejmostí doby. Zajímavostí je, že v přednáškovém sále byla přítomna i dcera Jana Hertla, která přednášejícího filosofa ještě doplnila o Pascalův citát, který mluví za vše a zní: „Mlčení je nejhorší formou pronásledování.“ A možná jej znáte i vy ze svých životů a třeba i z trochu jiných souvislostí…
Přednáškový cyklus pak ukončila svým příspěvkem publicistka a historička umění Jarmila Štogrová, která pokračovala ve vyprávění příběhu svého předřečníka o životě historika, publicisty a odborného redaktora Dr. Jana Hertla, přičemž nám přiblížila i ostatní polozapomenuté Hertlovy kolegy. Nejspíš každý trochu znalý čtenář hned s jistotou ví, kdo byl Jan Zahradníček, Josef Kostohryz nebo Jan Čep, ale co vám řeknou jména jako: Rudolf Voříšek, Stanislav Berounský či Timotheus Vodička? Právě proto by česká (a nejen literární) veřejnost měla být vděčná za knihu právě autorky Jarmily Štogrové, která je věnována polozapomenutému životu a dílu historika a sociologa Jana Hertla, přítele F. Lazeckého, J. Čepa, J. Zahradníčka, K. Schulze či Josefa Floriana. Tato vzácná kniha vzešla z dlouhé a pečlivé desetileté práce Jarmily Štogrové, která si klade za cíl dostat Jana Hertla do většího povědomí odborné i laické veřejnosti. Tato významná monografie obsahuje kromě životopisného pásma také množství korespondence, obrazovou přílohu, jmenný rejstřík a také studii o revue Řád, kterou Jan Hertl spoluzakládal a byl jejím redaktorem.
Kolem polozapomenuté literární historie se točila celá první část přednáškového cyklu o literatuře v době První republiky. A v mnohých z nás pak ještě po cestě domů dozníval citát vyřčený poslední přednášející dámou, a to: „Hlavně se neztratit v propastné tůni nahraditelných…“
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
Zaujala vás první část tohoto přednáškového cyklu? Pak se už 21. dubna můžete těšit na druhou, na jejímž úvodu si rovněž můžete zakoupit zmíněnou knihu Jarmily Štogrové s názvem Neztratit se v propastné tůni nahraditelnosti (nebo si o ni můžete napsat na adrese knihovna@bibber.cz).
Jinak sledujte stránky Knihovny kardinála Berana, FB stránky Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje nebo mé Literární klenoty a brzy se dozvíte víc!
/Foto: Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje/
