Tradice šesti Lucií (13. 12.)
Svátek svaté Lucie patří především dívkám a ženám. Dříve měly v tento den zakázáno předení, draní, praní a tkaní, dnes se Lucie oslavuje jako patronka světla.
V jižních Čechách byla tradice šesti Lucek. Pět bíle oblečených, poslední v oděvu kněze. Každá nesla něco jiného. První držela miminko, druhá hadr a rejžák, třetí metlu, čtvrtá košík s pamlsky, pátá malířskou štětku. Po vstupu do obydlí obřadně pozdravily, první s dítětem usedla na stoličku a houpala
je, druhá předváděla mytí podlahy, třetí metlou popoháněla děti, aby se modlily, čtvrtá děti obdarovala, pátá předváděla malování a šestá jako kněz vykropila obydlí za neustálého modlení.
Místo Lucie tu chodívala někdy Perchta neboli Peruchta. Byla strašidelnější než Lucie. Občas byla spojována s paní Perchtou z Rožmberka. Ve skutečnosti neměla Perchta s Luckou mnoho společného. Perchta byla bíle oděná s červenou zvířecí maskou se zuby a dlouhým jazykem. Měla nůž na zlobivé děti, škopek na krev a koudel. Lucky byly oblečené do bílých plachet a na obličeji měly ptačí masku s velkým zobákem. Většinou mlčely a vše předváděly pantomimou. Ženy trestaly, když předly, dětem hrozily nožem, do mužů píchaly vařečkami. O půlnoci jejich moc končila.
Oslava svaté Lucie je i v jiných zemích spojena s lidovými zvyky. Například v Itálii, Maďarsku, balkánských zemích bývá představována s věncem a hořícími svícemi na hlavě. Jméno Lucie je odvozeno od latinského slova lux, které znamená světlo. K nejživějším patří oslavy Lucie ve Švédsku. V roce 1927 
vyhlásil jeden stockholmský časopis soutěž o volbu Lucie. Dívku, která zvítězila, pak korunovali. Od té doby bíle oblečená dívka v čele průvodu nese na hlavě korunu s hořícími svíčkami jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku, aby lidé věřili, že se světlo zase vrátí. Její doprovod tvoří podobně oblečené dívenky, chlapci se zlatou hvězdou na vysoké čepici a vánoční skřítci s červenými čepičkami.
U nás je nejznámnější pranostika Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Je to pravda, dny se před zimním slunovratem zkracují. Často jsou však lidové zvyky v rozporu se životem světce, kterého slavíme v kalendáři. Jako by něco přeznívalo ještě ze starších předkřesťanských dob. Kdo vlastně byla svatá Lucie?
V Sicílii žilo ve 3. století děvče jménem Lucie. Otec jí zemřel a matka ji vychovala v křesťanské víře. Neměly to však jednoduché, neboť římský císař Dioklecián křesťany velmi zle pronásledoval. Matka se tedy všemožně snažila dceru chránit, a chtěla ji proto provdat za jinocha šlechtického rodu. Tento mladík ovšem nebyl křesťan, a Lucie se snažila matčin plán překazit. Kromě toho se zavázala, že bude žít čistým, bohulibým životem a neprovdá se. Když mladíka odmítla, udal ji. Byla předvolána před soud a sliby, výhružkami a mučením nucena, aby zapřela Krista a obětovala pohanským božstvům. Když s velkou moudrostí a statečností odmítla, kat jí probodl hrdlo. Bývá proto zobrazována s probodnutým krkem, v ruce drží palmu či hořící lampu nebo svíci. Je ochránkyní před očními nemocemi a před čarodějnicemi.
Svatá Lucie patří k nejznámějším světicím. Její úcta, posilovaná zázraky, které se staly na její přímluvu, se rychle rozšířila v celé církvi. Její ctností je víra.
Martinovo milosrdenství, dobročinnost o svátku svaté Cecílie, vzdělanost Kateřiny, Ondřejova oddanost, Barbořina horlivost, Mikulášova štědrost, Ambrožova spravedlnost a víra Lucie nás doprovázely podzimním a adventním kalendářem.
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(Krček, Josef, Fučíková, Renáta: Vánoce: Putování do Betléma. Praha: Albatros, 2011, s. 117)
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
