Vyšší světy česko-francouzské malířky, fotografky a básnířky Jany Ágnes Jiřetínské
Česko-francouzské umělkyni Janě Ágnes Jiřetínské se dostalo do vínku obrovského bohatství. Je mnohostranně tvůrčí a její talent si vysloužil četná ocenění. Ať už maluje obrazy, fotí záblesk jedinečného okamžiku nebo skládá jeden verš ke druhému, ocitá se ve vyšších uměleckých světech. Pojďme do nich spolu s touto nesmírně talentovanou ženou nahlédnout…
Jste česko-francouzskou malířkou, fotografkou, foto-grafičkou a básnířkou. Kde jste se narodila? A kdy Vás k sobě přitáhla Francie? A čím?
Své dětství jsem prožila v Jiřetíně pod Jedlovou, městečku v lůně Lužických hor. Jako čtvrté dítě postarších rodičů mě čekal malinko složitější život. Když jsme se z existenčních důvodů museli 
odstěhovat z mého milovaného městečka, bylo to pro mě veliké citové strádání. Zakrátko na to mi po vážném onemocnění zemřela maminka… Bylo mi devět let! Už v té době jsem velmi ráda kreslila a psala různé příběhy své dětské fantazie. Mělo to také svůj stín. Byla jsem kárána a bita po ruce učitelem, který mě, leváka, násilně předělával dle představy tehdejšího socialistického školního systému.
Můj otec měl velký smysl pro humor a nesmírně rád zpíval. Dokázal imitovat řadu zpěváků z různých zemí a obzvláště miloval francouzské chansony, což mělo pochopitelně i na mě silný vliv. Zpívala jsem i já, mnohdy i vymyšlenou francouzštinou, kde to jenom šlo. Dokázala jsem tátovo vyprávění o první republice a francouzské kultuře poslouchat celé hodiny. Po změnách začátkem devadesátých let v ČR jsem Francii několikrát navštívila. Měla jsem ji už tehdy hluboce vrytou do srdce. To jsem ale ještě netušila, že jednou budu v zemi galského kohouta skutečně žít.
Co nejraději fotíte?
Těžko říct. Vše, co mě zaujme, vytvoří v hlavě příběh, nějakým způsobem přitáhne. Výraz lidské tváře, barvy v prostoru, fantaskní výjevy, které často objevuji především ve stromech. Miluji staré stromy, které dokáží pro lásku říct mnohé ze své minulosti. Také ráda fotím přírodu, když se budí, nebo jde spát. Musím vidět příběh, trěba i na orosených dlaždičkách v koupelně. O mé lásce ke stromům vyprávím i těmito verši:
Chtěla bych být stromem
s krásnou duší
a voňavě čerstvou mízou
v halence z kůry
Ano tím stromem
jemuž stačí jen snít
o zbavení lidské slepoty…
Jaký byl Váš první impuls pro psaní poezie?
Přítomnost múzy mě ovlivnila už v pubertálním věku, kdy jsem psala básně do sešitu a krátké príběhy. Básně jsem dokonce psala i pro některé spolužačky do soutěží.
Život se často ubírá jiným směrem, než bychom si přáli, a tak mě čekaly úplně jiné povinnosti. Manželství, děti, … Teď už si myslím, že člověk musí dozrát a najít sám sebe.
Jaký je Váš názor na vázaný a naopak volný verš?
Jako mladinká jsem používala rým a připadalo mi to přirozené. Když jsem se před lety blíže seznámila s básnickou tvorbou Ladislava M. Wagnera, okouzlil mě jeho způsob svobody slova. V průběhu tvůrčí spolupráce jsem za ta léta pochopila, že je to i moje káva. Tvořím stejně jako on ze slova spíše obraz v
představivosti čtenáře. Vázaný verš mi připadá jako určitá klec. Přesto jej však nevylučuji. Jsou básně, které o to přímo žadoní. Většinou v sobě nesou stopu minulosti.
V nakladatelství Barbara Vám vyšla básnická sbírka Probouzení. Básně jaké tematiky tam najdeme?
O bezprostředním okolí, o kráse, lásce, bolesti, …
Věnujete se malbě, fotografování i psaní poezie. Kterou z těchto uměleckých činností máte nejraději?
Nepreferuji výrazněji žádnou z nich. Jedna vychází z druhé. Fotografie je záznam reality, kterou v duchu přenáším do výtvarného obrazu. Mnohdy prochází fotografie grafickým editorem, aby řekla o ději více, než nabízí sama forma záběru. To už je jenom krůček k malbě a uvolnění fantazie naplno.
A poezie? Ta ve mně vzniká už při předešlé činnosti. Jen je jí třeba dát slova. Snažím se zpětně tvořit ze slov obrazy v duši čtenáře…
Jaký úspěch nastartoval Vaši kariéru?
Zahraniční úspěch se dostavil po letech práce s fotografií…
V Čechách na můj talent mediálně upozornil všestranný umělec a můj učitel Ladislav Maria Wagner a udělal ze mě hosta své retrospektivní výstavy. Na té jsem poprvé vystavila svou grafiku a foto-malbu – s unikátní technikou, která vznikla při mé práci v jeho hajanském ateliéru. Teď po letech se připojily i obrazy, které si získaly své obdivovatele a majitele.
Jakým Vám byl a je Ladislav Maria Wagner učitelem? Zkoušela jste se někdy vymykat jeho zavedenému stylu?
Ladislav je výrazná osobnost s ještě výraznějším projevem toho, co chce svým uměním říct. Miluje talentované lidi, a to v jakémkoli oboru lidské činnosti. Dostat se do zorného úhlu jeho pozornosti je vyznamenáním a jistým příslibem spolehlivosti do budoucnosti. Vždy je připravený pomoci, poradit. Ve výuce se drží pouze techniky a nezbytných pravidel k perfektně zvládnuté formě. Pochopitelně, že technika malby a rukopis mají u mě příchuť tvorby učitele, ale to je v tomto případě spíše pozitivum. Ladislav Maria Wagner nevnucuje svou představu obsahu. Měla jsem naprostou svobodu v projevu svých pocitů, takže zde nevzniká pocit závislosti. V poezii máme stejný klíč k vyjádření problému, který mě z počátků důsledně učil. Dnes mám za to, že už ovládám jeho stupeň kultivovanosti, a tak myslím, že je se mnou mistr spokojený. Pokud však jde o filosofický úhel pohledu v díle, ten je zde výhradně mou věcí, kterou Ladislav bez výhrad respektuje.
Co je Vaší největší inspirací pro psaní a malování?
Život, láska, věčné touhy, …
Co děláte ve chvílích, kdy se naopak inspirace nedostavuje?
Jsem šťastný člověk. Usínám s inspirací a ráno mě budí!
Měla jste někdy pochybnosti o svém talentu?
Pochybnosti? Na to je u Ladislava Marii Wagnera přísné embargo! Všichni jeho žáci jsou nápadní vysokým sebevědomím. Mistr říká, že skromnost je v umění k ničemu. Počítá se pokora. A já s tím plně souhlasím.
Jaké malíře a básníky obdivujete?
Nerada si vytvářím hodnotový či citový žebříček k umění, které vstřebávám. Jsem vděčná za každý umělecký projev, který jsem schopna považovat za dobrý.
Vaše verše jsou plné barev a vůní, ale také mají „srdce dokořán“… Jak těžké je podělit se o intimní svět Vašich básní i obrazů?
Jsem upřímná v životě i ve své tvorbě. Plyne z toho u mě pocit sebevědomí a myslím, že nedat srdce do umění by znamenalo pouze jediné – radši nedělat nic!
Každý, kdo je citově na stejné vlně jako já a má dobrou obrazotvornost, nachází v mých verších i vůně svého světa…
Co pro Vás znamená Francie a co Čechy?
Srovnávat Čechy s Francií považuji – v této pro Čechy tak rozjitřené době – za nefér! Pozitiva jsou příliš vysoká pro Francii. Francie je kosmopolitní společnost, která pochopila, že vstřícnost je základem k porozumění a jako národ neopouští jen tak lehce své etické principy. Přála bych Čechům stejnou míru úcty k sobě a své zemi, jakou mají Francouzi.
A co pro Vás znamená Atlantský oceán a jeho pobřeží?
Velkou lásku. Před jeho majestátem musíte cítit pokoru! Obrovská svoboda síly a energie, divoké útesy, barevné pobřeží plné vřesů a protěží, křik racků u kamenných kavárniček s vůněmi mušlí, galet, cideru, štěstí a naprosté uvolněnosti. Bezedná inspirace…
Velkou roli ve Vašem díle hraje také spiritualita. Jak jinak se ještě ve Vašem životě
projevuje?
Poslední léta je můj osobní život tak těsně propojený s mou uměleckou aktivitou, že se filosofický a spirituální podtext umění prolíná snad do veškerého mého konání.
Jaké obrazy jsou Vašimi největšími „srdcovkami“?
Ty úplně první, ve kterých jsou v barvě namíchány i mé slzy. Ladislav M. Wagner neodpouští nic! Mám je obzvláště v srdci. A i přes velice slušné nabídky k prodeji visí pořád u mě v ateliéru La Plée.
Plánujete v nejbližší době nějaké výstavy a autorská čtení poezie?
Mimo samostatné výstavy ve Francii jsem měla několik výstav spolu s Ladislavem M. Wagnerem, poslední proběhla v září v Praze.
Teď připravuji společnou výstavu v Nantes a samostatnou v Olomouci na příští rok. Autorské čtení by proběhlo – pokud vše dobře dopadne – při příležitosti mé komorní výstavy fotografií v Praze ke konci letošního roku.
Jaký by podle Vás byl svět bez umění?
Jestli něco kultivuje vývoj člověka, pak je to umění. Ve světě bez umění bych nechtěla žít!
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(Foto: Jana Ágnes Jiřetínská)
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
