Zasněžená poezie Vánoc
Vánoční období je jako stvořené pro poezii. Ať už se má poezie týká sv. Mikuláše, vánočních tajemství či zimních radovánek, věřím, že vás potěší stejně jako první sníh…
Pod okny vesele řetězy zvoní
Pod okny vesele řetězy zvoní
vlídná tvář anděla dívá se nahoru
a svatý Mikuláš, tak jako vloni
rozdává dětem lásku a pokoru
Z nebe se vločky plíživě snáší
od plotny line se vůně medu
mé dítko ztrácí se v Otčenáši
slovy jej za ruku přeněžně vedu
Trojice se usmívá, rozdává dárky
a malé srdíčko zklidní se v radosti
Maminko, půjdeme na pohádky!
ruku mou už ze své nepustí
Za dveřmi řetěz rozmile zacinká
a pokoj zalije smíření duší
pojď se mnou, ty moje malinká
–
modlit se za tátu tak, jak se sluší
Tři oříšky
Ukápla slza a zmrzla vkrátku
jako noc v liščím kožichu
jen tři oříšky na památku
a oheň louče hoří tu
Leskne se hříva potem koní
sny tiše plaší ze zámku
rychle než slunce hlavu skloní
v růžový samet červánků
Zůstala píseň a prsten střelce
a trochu čočky u hrášku
tak končí příběh o Popelce
Neboj se, to jsem já, Jurášku
Pro zahřátí
Tak zase bílé jsou louky i ulice
a není, co v básni by nebylo psáno
lampy dnes zažehly na světel tisíce
lesknou se ve sněhu jak naše ráno
Polibek od tebe chvěje se na tváři
v pokoji pomalu zamrzá strach
že ještě naposled v očích ti zazáří
oheň, jež zakrátko změní se v prach
Ještě mi na chvíli zavoníš v dlaních
jak první květy v předjaří
není to láska a není to lhaní
jenom ten oheň už nezáří
Prosněžená jsou naše rána
Prosněžená jsou naše rána
kdy ptáci venku šeptají
o písni, co nedohrána
odjela ranní tramvají
Polibek na šíji ještě se třese
když srdce láskou zavzdychá
vznáší se někde nad útesem
ujíždíš kamsi do ticha
Proč nejsou noci trochu delší
a víno neumí zázraky
proč moje dlaně nekonejší
tvé srdce skryté za mraky
Hvězdy se o mě nemusí bát
Hvězdy se o mě nemusí bát
když kráčím noční ulicí
pár vloček schovám si pod kabát
a zbytek nechám v čepici
Stříbrnou cestou projdu se k domovu
s měsícem ve vlasech a s mlhou na víčkách
básničku vyšiju ze slova ke slovu
lucernu podrží má věrná bludička
A až mi měsíc pokyne ke spánku
zhasnu své staré bloudění
třeba mě ráno za tuhle skládanku
hvězdou v mém srdci odmění
Poutník s toulavou holí
Až duše cinknou jak dvě sklenky vína
a na jazyku rozlije se duha nejsladší
až nebe všechny hvězdy pozhasíná
a ovce proženou se naší salaší
Tehdy mi svět prvně bude písní
s toulavou holí vyjdu noci vstříc
a jiskry lásek, které jsem si vysnil
z klobouku vsypu sněhu do ulic
Neplačte pro mě, klidně spěte v žití
to mně se život pouhým spánkem stal
tak se teď chystám ze snu probuditi
však brzy svitne, já budu opodál
Co po nás zbyde
Jabloně, jedna vedle druhé
ta zahrada je kostelem tvých přání
Co po nás jednou zbyde?
Co po nás zbyde?
bez svítání
Zbydou tu čajové růže
a dětský hlásek u zrcadla
zbyde tu složené dříví
staré skříně, uniforma, kamna
Zbyde tu domek plný příběhů
a tvé drsné ruce
hrající si na něhu
Zbydou tu vykradené paměti
spící tiše ve sněhu
A mladá žena u zrcadla
V pokoji zhasly svíčky
V pokoji zhasly svíčky
šlo se spát
s poslední znělkou ztlumených
nočních zpráv
Venku začalo sněžit
do černých šatů noci
v pokoji je krásně teplo
a v duši zvláštní pocit
Sníh sem tam vběhne
okny k nám
všude venku to bliká
i zahrada je dneska tak
zvláštně unavená a tichá
Vločky se lepí do větví
a mně je tak smutně krásně
ještě mi chvilku povídej
a já zas budu moct psát básně
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
Pro další básničky, články a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.
