Sladká chvilka poezie – pár autorských básní ke kávě…
Ve svém dnešním příspěvku bych Vám ráda představila alespoň okrajově svou vlastní poezii. Třeba Vás osvěží stejně jako šálek ranní, odpolední či večerní kávy…
Hyacinty už voní z parků
Hyacinty už voní z parků
a já ti vplétám do náramků
celé trsy pampelišek
jsi moje touha spadlá z výšek
bleděmodré oblohy
a já ti sypu pod nohy
okvětní lístky tulipánů
a na polštáři tě něžně k ránu
zlíbám jak slunce v bezvětří
jsi moje víla
a na těch se láskou
nešetří
Jak voní máma
Vidíš?
To pivoňky se rozsypaly kolem domu
a maminčiny sukně už tu nevoní
mateřídouškou a levandulí k tomu
když věšívala prádlo v kruhu jabloní
Něco však přece zůstalo tu po ní
chodské talíře a kuchyň milovaná
tady ji cítím, to tady je mi drahá
když její písmo luštím z papíru
Z receptů všech pak zavoní mi máma
v sukních tak hladkých jako z kašmíru
Studená káva
Do vázy poskládám pár jarních červánků
vzpomínkou opráším střevíčky z plesu
vyhaslá toužení vymetu před branku
tiše se do peřin s tvou vůní snesu
Někdy ses pousmál nad krásou života
liknavou bolestí v tvých hnědých očích
občas v nich trošičku ještě se mihotám
když se tvůj svět k mému pootočí
Jak mám dál listovat tvou duší zamčenou
já nemám klíč a někdy ani ty
mohu jen posečkat, nežli zas překlenou
růže tvůj svět, zpola písčitý
Slunce už konečně zahradu prohřálo
káva mi na stolku pomalu stydne
víš, že jsme čekali celý rok na jaro?
jenže mé srdce už dávno je klidné
V pokoji zhasly svíčky
V pokoji zhasly svíčky
šlo se spát
s poslední znělkou ztlumených
nočních zpráv
venku začalo sněžit
do černých šatů noci
v pokoji je krásně teplo
a v duši zvláštní pocit
sníh sem tam vběhne
okny k nám
všude venku to bliká
i zahrada je dneska tak
zvláštně unavená a tichá
vločky se lepí do větví
a mně je tak smutně krásně
ještě mi chvilku povídej
a já zas budu moct psát básně
∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼
Pokud se Vám má poezie líbí, ráda Vás přivítám na svých FB stránkách Digitimes.
