V kouzelném vyprávění Viktora Fischla znovu ožívá zmizelé pražské židovské město
„V Páté čtvrti bylo všechno možné. Hodiny na židovské radnici se tu posouvaly proti proudu, jakoby do minulosti místo do zítřka, a kdekdo ještě stále potkával – anebo to aspoň tvrdil – Golema, který prý chodil k ránu s věčně opilým lampářem Vastlem a pomáhal mu za svítání zhasínat lucerny.
Nebylo to poprvé, co si pan Samuel Brandeis na svých nočních procházkách říkal, že Pátá čtvrť je vlastně něco, co nemůže být. Jablko se může rozkrojit na čtyři čtvrti nebo pět pětin nebo šest šestin, ale ne na pět čtvrtí. Pátá čtvrť je něco mimo tento svět, ve kterém nic nemůže mít tři půlky. Na místě, které bylo mimo tento svět, bylo však možné všechno. Stromy tu mohly růst korunami dolů a s kořeny pnoucími se k nebi a lodi tu mohly stát v přístavu se stěžni v hlubinách a kotvami ve hvězdách…“
Taková je ukázka z knihy Pátá čtvrť od Viktora Fischla, která nově vychází v nakladatelství Garamond. Na více jak dvě stě stranách znovu ožívá osobitá atmosféra zanikajícího židovského ghetta spolu se svými
obyvateli. Josefov, takzvaná pátá čtvrť, má v sobě cosi mystického a poetického. Stala se předobrazem pro příběh s detektivní zápletkou, který sice patří k méně známým, ale zato k velmi zdařilým Fischlovým literárním dílům. Objevuje se v něm chapr Šalomoun Markus, kartáčník Geduldiger, dámy z nevěstince vdovy Bandlerové či věčně opilý lampář Vastl.
Když vyhoří vetešnictví Zigmunda Barbiera, je zatčen tiskař z Brendeisovy tiskárny Emil Holub. O jeho nevině jsou přesvědčeni doktor Karlin se správcem židovského hřbitova Kolomanem Gottliebem. Ti si marně lámou hlavu nad tím, kdo doopravdy stojí za sérií žhářských útoků na vetešnictví v jejich čtvrti. Pravý viník se přitom skrývá někde mezi synagogami a obchůdky, kde se setkávají lidé moudří i pošetilí, mladí milenci i staří přátelé, smolaři i výherci milionů.
Kniha Pátá čtvrť z roku 1989 vyšla v nakladatelství Garamond, stejně jako další tituly Viktora Fischla. K těm patří Dvorní šašci, Ulice zvaná Mamila, Povídky odjinud, Povídky ze starého cylindru, Hovory s Janem Masarykem a Kuropění.
Viktor Fischl (1912-2006) se narodil do česko-židovské rodiny v Hradci Králové. V roce 1939 emigroval do Anglie, kde pracoval mimo jiné na ministerstvu zahraničních věcí československé exilové vlády. Byl blízkým spolupracovníkem Jana Masaryka. Koncem roku 1949 se odstěhoval do Izraele, v jehož diplomatických službách přijal hebrejské jméno Avigdor Dagan. Jako vyslanec působil v Japonsku, Barmě či Jugoslávii. Svým českým jménem se podepsal pod řadu básnických sbírek. Debutoval v roce 1933 sbírkou Jaro. Je rovněž autorem laskavě poetických próz, mezi jeho nejslavnější romány patří Kuropění (1975) a Dvorní šašci (1982). Psal také literární díla uplatňující žurnalistické tvůrčí postupy, k nimž patří například Hovory s Janem Masarykem (1951).
Z poznámek autora:
Jednou jsem naslouchal dvěma starším ženám v čekárně. Vyprávěly si o nemocech a všelijakých trampotách, až najednou slyším, jak jedna druhé říká: „Co bych vám povídala. Starý člověk se vůbec neměl narodit.” … Kdykoliv si na to vzpomenu, všechno ve mně ještě vře. Myslím, že vždycky stálo a bude stát za to žít. Vychutnat si život do dna. Do posledního dechu. Měl jsem dost času si to vyzkoušet a ničím si nejsem tak jist.
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
Foto: kulturní PR agentura 2media
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky Literární klenoty Jarmily Vandové.
