Elisabet Nemertová: Čas vlků, lásky a naděje
Silná, čtivá a citově velmi barevná kniha Elisabet Nemertové s názvem Čas vlků nás přivádí do Švédska na samém počátku 2. světové války. Právě v těchto končinách vzniká první institut zabývající se rasovou ideologií za účelem ochránit „čistou švédskou rasu“. Švédská vláda uzavřela hranice Židům hledajícím útočiště před zlovůlí německého nacismu. Agrese vzrůstá, beznaděj se prohlubuje a všudypřítomný strach nasál pachuť smrti. Přesto má však vprostřed války své místo láska, odvaha a čest. Budou tyto síly stačit v boji proti zlu?
„Starodávná legenda praví, že v každém člověku žijí dva vlci, kteří neustále bojují o tlukot srdce. Jeden z nich je strach a nenávist a ten druhý láska a důvěra. Který z vlků vyhraje? Ten, kterého živíme.“
Dva vlci spolu se svou matkou tvoří ústřední motiv knihy Elisabet Nemertové. Mají sněhobílou barvu a oči podobné těm lidským. Vidí ale daleko více, než mohou vidět lidé. Spolu s krkavcem, který stejně jako vlci chrání lidské duše v tomto příběhu, se rozbíhá krutá kapitola dějin, v níž však přece jen zůstane i malé místo na lásku. Ještě než se z dálky ozvou nemilosrdné kroky Adolfa Hitlera, žije si čtveřice hlavních protagonistů vcelku poklidně. Možná jim ale přece jen v životě něco schází. Kolem se však čím dál víc stahují mračna a to, co se zatím pro někoho může zdát jako zajímavá konverzace, se brzy promění v krutou realitu.
„Pane profesore Lundborgu, vím, že jste byl tady v Německu jmenován čestným doktorem, což je výraz vřelého uznání vaší epochální práce v oboru rasové biologie. Práce, která je, co se týká mýcení znečišťujících elementů, zdrojem inspirace i pro naše vůdce. Nemohl byste nám povědět trochu víc o tom, k čemu jste dospěl?“
Carl-Magnus nevěřícně hleděl na muže, který oslovil jeho krajana.
Co tím myslí?
„Velmi rád.“ Profesor Lundborg vypadal nanejvýš potěšeně, když se na něho obrátila pozornost všech přítomných. „Švédsko je přece, dá se říct, průkopnickou zemí, co se rasové hygieny týče. Už v roce 1921 jsme založili první institut rasové biologie na světě. Za ono rozhodnutí se svorně postavily všechny politické strany, protože viděly, jak znepokojujícím směrem se naše země vyvíjí. Došlo u nás ke zřetelnému zhoršení lidského materiálu, což zamořilo jedem celé tělo naší společnosti. Až do svého odchodu do penze v roce 1935 jsem byl vedoucím tohoto institutu já. Ve výzkumu jsem se věnoval především jedné nižší rase, která se u nás vyskytuje, a to Sámům, kteří žijí v severních částech země. A teď ke své radosti a uspokojení vidím, že i vy tady v Německu jste zužitkovali mé výzkumy a rozvíjíte je. Například jste pokročili mnohem dál v otázce nucených sterilizací lidí s fyzickými a mentálními defekty. Ale to, co mi imponuje především, je váš program Akce T4.“
„Co je to zač, Akce T4? Nikdy jsem o tom neslyšela.“ Paní Kirschová zněla upřímně překvapeně.
„Ano, to mě neudivuje. Jedná se o program, který ještě není všeobecně znám. Může chvíli trvat, než se dostane do povědomí veřejnosti, že jestli chceme posílit árijskou rasu, jsou nezbytná jistá rasově hygienická opatření. Vůdce na příkladných výpočtech ukázal, jak nákladní jsou pro společnost a její ekonomiku hendikepovaní, duševně zaostalí a psychicky nemocní. Abychom se s tímto problémem vypořádali, založili jsme v Německu speciální instituce, kde se o tyto méněcenné jedince pečuje a pomocí bezbolestných injekcí jedu jsou osvobozování od svých bezcenných životů. A abychom mohli najít všechny děti, které se s těmito defekty rodí, uložili jsme nyní doktorům a porodním sestrám, aby úřadům hlásili všechny jedince, kteří přicházejí na svět s hendikepem.“
Herman Lundborg pokračoval v líčení tajného programu Akce T4 a jeho efektivních metod. Všichni kolem stolu pozorně poslouchali. Kromě Carla-Magnuse Rytterholma. Jeho duše už nedokázala pojmout víc nelidských zrůdností. V myšlenkách se nacházel daleko od zámku Charlottenburg a od velkolepé třetí říše Adolfa Hitlera. Místo toho seděl na můstku u jezera Frösjön a hleděl na nehybnou, jasnou hladinu.
Vnitřní proměna jednoho z hlavních hrdinů knihy Čas vlků, Carla-Magnuse Rytterholma, vdechne život touze po záchraně druhých, po odvaze i cti. A brzy k sobě přitáhne podobně smýšlejícího člověka. Tento kdysi tak povrchní mladík, v čase války převtělený do charakterního muže s pevnými názory, potká empatickou a krásnou Magdalenu. A nic už nebude jako dřív. Jejich setkání v zápasu s časem při
hledání tří zmizelých finských dětí plně obnaží jejich duše. Odvaha a obětavost tohoto páru brzy změní život nejen jim samotným, ale i mnoha dalším lidem. Naštěstí mají kolem sebe přátele, pro které je v těch nejhorších chvílích pomoc samozřejmostí. Docela podvědomě se mohou spolehnout i na své vlky a krkavce, jež jsou vždy tam, kde mají být.
Slyšel, jak v dálce odbíjejí kostelní zvony. Rychle se zvedl. Musel jít spát, měl před sebou dlouho cestu.
Zavřel dveře kanceláře a procházel spící tovární halou. Najednou, bez varování, ho zachvátil pocit, že nad ním visí jakási hrozba. Zastavil se a zaposlouchal se do ticha. To jediné, co slyšel, byly údery vlastního srdce. Ale v hloubi duše věděl, že se v té chvíli děje něco osudového a strašlivého. A že to něco ovlivní jak jeho, tak nesčetné množství dalších lidí.
Přiblížila se hodina vlka, ten čas dne, kdy je lidská duše nejzranitelnější a zlatá brána do věčnosti se otevírá dokořán.
…
Švédsko se 9. dubna válečného roku 1940 probudilo do nové, děsivé reality. Coby neutrální země bylo teď prakticky obklíčeno válčícími státy. Na západě a jihu Německem a na východě Ruskem, které s Hitlerem podepsalo pakt o neútočení a začalo mlsně pokukovat po malých neutrálních zemích Estonsku, Lotyšsku a Litvě. Mírová smlouva mezi Finskem a Ruskem byla křehká, podepsaná s pocitem nenávisti a sžíravé touhy po pomstě.
Od tohoto okamžiku, kdy jsou rozdány karty osudu, rozbíhá se i nejsilnější dějová linka knihy. Stačí jedna malá chyba a hra může krutě skončit. Vedle vyčerpávajících povinností, zla valícího se ze všech stran, v hodinách nevyspání i bloudění ve vzdálených vzpomínkách však na okamžik zazáří neochvějná touha po lásce, aby se jednou rozhořela naplno. To, že láska může vzplanout i v krutém čase, dělá tuto knihu vedle její bolesti neobyčejně krásnou. Symbol vlků a krkavce dodává zase jejímu plynutí až snově pohádkový nádech. Čekání na lásku je zde vylíčeno s takovou vroucností, že se o to více vygraduje chvíle, kdy jsou si dva hlavní hrdinové konečně na dosah. V knize věnované převážně tématu druhé světové války tak nechybí ani něha, vášeň a rozkoš. Vedle láskyplných popisů jsou však krásné i ty, které přibližují rodný dům hlavní hrdinky. Ukazují ji totiž v přirozeném světle, uprostřed tvrdé práce, ale i v náručí dechberoucí přírody se všemi jejími dary, které je třeba právě v čase války svědomitě sklidit.
Magdalena se spokojeně zadívala na řadu plných zavařovacích sklenic a lahví, které čekaly, až je odnese dolů do sklepa pod kůlnou. Marmeláda z brusinek a borůvek, jablečné pyré, malinový sirup a brusinková šťáva – poklady z válečných dob. Naštěstí se jí podařilo nashromáždit zásobu cukru, dokud byl volně k dostání. Čtyři jabloně v zahradě se prohýbaly pod tíhou zralých plodů. Než se vrátí do Stockholmu, chystala se jablka posbírat, uskladnit do starých krabic od cukru a přidat do sklepa k ostatním potravinám.
Na svůj obsah už čekaly i prázdné krabice od brambor. Brambořiště se svěže zelenalo a ona každý den vyrývala křehké, chutné brambory různých velikostí. Objevovat, co se skrývá u kořenů rostlin, bylo skoro jako hledat poklad.
Dny na malém Skogstorpu vyplňovala prací, dřela od rána do večera, načež pokaždé usnula hlubokým spánkem vyčerpaného člověka.
…
Seděli pod astrachánem, jehož listovím si hledalo cestu srpnové slunce a vytvářelo mihotavé obrazce na oprýskaném dřevěném stole. Stůl byl plný hub vonících lesem.
Oškrabovali z nich hlínu, mech a jehličí, odřezávali červivé části, pak houby krájeli na menší kousky a dávali je do nádoby s vodou. Carl-Magnus ještě nikdy houby nečistil; sice tyto štědré dary lesa sbíral, ale čištění vždy přenechával personálu v kuchyni. Teď ho ale tato jednoduchá, běžná činnost nepopsatelně uspokojovala. Sedět pod jabloní a moct každou chvíli pozvednout zrak, aby se podíval na Magdalenu, jak jí paprsky slunce pableskují ve vlasech, na čele, na tvářích… je tohle štěstí? Byl si jistý, že ano.
Krásné dny však nebývají zadarmo. Kolikrát z nich zbydou jen blednoucí vzpomínky a sílící strach o milovanou osobu. Jak Magdalena, tak Carl-Magnus se v rámci poslání své duše vydají na cesty, které mohou znamenat život i smrt. Zesílí jejich touha pomáhat, zcela se rozdat pro záchranu druhých, uchovat si čisté svědomí. Velice snadno mohou jeden přijít o druhého, přesto je však pro ně záchrana jiných důležitější než vlastní život.
Autorka knihy Čas vlků přichystá Magdaleně i Carlu-Magnusovi ty nejtěžší životní zkoušky a ukáže tím, jak může být člověk se svobodnou vůlí silný. A jak může ten, kdo jen poslouchal něčí rozkazy, přijít o lidskou duši.
Šla jsem do synagogy na Wahrendorffsgatan povyprávět, co jsem zažila v Norsku. Mluvila jsem s jednou starou ženou, která prožila dlouhý a bohatý život naplněný smutkem a strastmi, ale i velkou radostí a láskou. Měla v sobě moudrost, které člověk dosáhne, jen když svůj život prožívá plně a cele a nenechává se ve svých rozhodnutích řídit strachem. A ta žena mi vyprávěla následující úžasný příběh:
Starý, zjizvený voják seděl na břehu spolu se svým malým vnoučkem a hleděli na nekonečné moře. Sevřel jeho malou ručičku ve své a řekl: „V srdci každého člověka žijí dva prastaří vlci. Bydlí tam od počátku věků a bez ustání spolu soupeří o nadvládu nad tlukoucím srdcem. Jeden se jmenuje Strach a Nenávist, druhý Láska a Důvěra.“
Chlapec se podíval na dědečka důvěřivýma očima a tiše se zeptal: „A který z těch vlků vyhraje, dědečku?“
Stařík pohladil vnuka po hebké tváři a odpověděl: „Vyhraje ten, kterého v sobě sytíme.“
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(NEMERTOVÁ, Elisabet. Čas vlků. Praha: Cosmopolis, 2018, s. 360)
/Ze Švédského originálu Vargarns Tid vydaného nakladatelstvím Forum v roce 2016 přeložil Jan Marek Šík./
Foto: Jarmila Flaková; nakladatelství Cosmopolis; Pinterest
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
