Na svatou Cecílii (22. 11.)
Žádný hudebník nemůže minout svátek svaté Cecílie. Vždyť to byla a pro mnohé pořád je patronka zpěváků a muzikantů, zvláště varhaníků. Podle legendy pocházela ze starého římského rodu Cecilů. Byla horlivou křesťankou v době, kdy to bylo nebezpečné. Nosila sice šaty odpovídající vznešenému stavu, ale pod ně si oblékala žíněnou košili. Nepotrpěla si na zábavy, ale učila se hudbě a zpěvu. Cecílie se zavázala
slibem věčného panenství, přestože byla donucena se vdát. Byla sťata v Římě, v době pronásledování křesťanů.
Křestní jméno Cecílie pochází z latinského slova caecus – krátkozraký, slepý. Proto je vedle hudebníků, zpěváků, básníků, řemeslníků zhotovujících hudební nástroje, především varhany, i patronkou slepců. Její atributy jsou růže a varhany.
Legenda o svaté Cecílii, hudbou velebící Boha, se stala inspirací pro řadu umělců od starověku až do dnešní doby. Na naší cestě do Betléma si zazpívejme duchovní píseň Den svatební z Loutny české, kde se zpívá o Cecílii varhanici. Adam Michna z Otradovic v dedikaci píše, aby se jeho písně z Loutny české „zpívaly v svátek, v pátek, v kostele, při stole, jak se zlíbí v každou chvíli, radostně, žalostně a spasitelně znící.“ Doprovod je psaný pro varhany, ale mnoho hudebníků si ho upravuje pro různé nástroje. Záleží na tom, jaké kdo má možnosti. Někdo použije smyčcové nástroje, jiný například zobcové flétny. Adam Michna by se nezlobil. Naopak. Byl by rád, že se muzicíruje.
V předvečer svátku svaté Cecílie se konávala výroční shromáždění pěveckých a hudebních spolků, kde se přijímali noví členové. V ten den se také udělovaly podpory nemocným členům, dary vdovám a sirotkům.
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(Krček, Josef, Fučíková, Renáta: Vánoce: Putování do Betléma. Praha: Albatros, 2011, s. 117)
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
