Kdo jinému jámu kopá – přitažlivá detektivka se špetkou inteligentního humoru
Relativně mladé, ale úspěšné nakladatelství Mystery Press nám po novele Kdo má pod čepicí přináší i další knihu od talentované spisovatelky Marie Rejfové. Tato detektivka říznutá (inteligentním) románem pro ženy pokračuje v sérii názvosloví a jmenuje se Kdo jinému jámu kopá. V duchu názvu se nese i originální obálka detektivky, kterou má na svědomí Daniel Špaček. Zatímco obálka tak působí jako současnější dotek od Adolfa Borna, samotná kniha v sobě mísí působivý koktejl Zdeňka Jirotky, Pelhama Grenville Wodehouse a Haliny Pawlowské. Jako zcela dokonalý mix se pak jeví hlavní hrdinka této knihy Josefína Divíšková, která má charisma, šmrnc, vtip a především bystrý úsudek (který jen v případě potenciálních partnerů trochu pokulhává).
Kniha Kdo jinému jámu kopá je poněkud odpočinkovou detektivkou, která však dokáže nabrat grády v těch správných okamžicích. Marii Rejfové se zde zkrátka podařilo nasytit čtenáře zajímavými zápletkami, inteligentním humorem i přiměřenou porcí vášně. Jen díky této přesně vyvážené kombinaci 
se tato odlehčená detektivka může bez problémů stát čtením pro ženy i pro muže, přičemž všichni jistě zároveň ocení plynulé a čtivé vlákno celého příběhu. To občas v mysli Josefíny Divíškové popoženou vtipné a moudré připomínky její babičky, která je takovým ďábelským andělem, jenž na Josefínu shora dohlíží. A určitě se moc dobře baví…
Odklepl cigaretu. Zpod keříčku borůvčí se vyhrnula horda rezavých mravenců a začala prozkoumávat nezvyklou nadílku.
„Jak dobře jsi znala Výbornou?“ Zašlápl popel špičkou boty. Mravenci si to nenechali líbit a zahájili útok na jeho tenisku.
Zavrtěla hlavou. „Jen povrchně.“
Dřepl si a pokusil se hmyzí útočníky smést rukou. „A jejího muže?“ Zvedl k ní zrak.
„Toho vůbec,“ odvětila prostě a s klidem mu pohlížela do očí. Nikdy v nich neuměla moc dobře číst a teď tomu nebylo jinak.
„Jau! Normálně mě koušou! Bestie!“ Vyskočil a podal jí nedokouřenou cigaretu. Rukama i kopáním se všemožně snažil dostat mravence z nohavice, ale vypadalo to, že příroda má navrch. Josefíně se v tu ránu začala lepšit nálada.
Milá zlatá, prolétlo jí myslí jedno z babiččiných koupelových mouder, pamatuj si, že
většina mužů je zábavná, i když se o to ani nesnaží. Stačí se jen pohodlně posadit a dát si drink. Je to lepší než televize.
Jak je tedy patrné, ať už jste spolu s Josefínou na stopě nějaké vraždě nebo se bojíte i o její (milostný) život, bavit se budete zaručeně. Většinou sice na úkor mužů, ale ani čtenáři tohoto pozoruhodného pohlaví nepřijdou zkrátka. Další výraznou postavou vedle milovaného a zatracovaného komisaře Tvrdíka je totiž i Josefínina sestra Miroslava, která může být docela jistě literárně vzdálenou příbuznou nám všem známé tety Kateřiny z Jirotkova románu. Určitě vás pobaví svou přísností a absencí smyslu pro humor. Tyto dvě vlastnosti z ní totiž dělají neuvěřitelně komickou osobu, před kterou je však třeba držet se ve střehu – a nebo z dohledu.
Karel se s hlasitým funěním snažil vyndat rozbité okno z pantů.
„Hlavně nespadni,“ nabádala ho. Už takhle má Miroslava ty jiřiny pěkně zvalchovaný.“
„Slibuju, že zemřu vedle záhonu,“ přestal, aby se vydýchal.
V okně vedle něj se objevila Miroslava. „Myslíš, že to vyndáš?“
Obrátil se k ní – námahou zarudlý v obličeji. „Mohla bys zatím najít nějakej velkej igelit.“
„To je zbytečné.“ Miroslava mávla rukou. „V noci je teplo.“
„Nalítají sem komáři,“ nesouhlasil a znovu začal vyviklávat okenní rám.
„Prosím tě, od kdy ty řešíš komáry,“ namítla.
Vypadal urputně. „Od tý doby, co jsme se vzali – každou noc.“
„O tom bych musela něco vědět, Karle.“
„Těžko, zařezáváš jak stokilovej chlap.“
„Chceš tím naznačit, že chrápu?“ zvolala.
„Nic nenaznačuju,“ odpověděl. „Rovnou ti to říkám.“
A tak když malířka a učitelka výtvarné výchovy Josefína Divíšková zrovna není na stopě, neloví čerstvé vdovce, věčné ženáče nebo nepadá do jámy, má o zábavu postaráno. A s ní i čtenáři této přitažlivé detektivky, která je chytrým, napínavým i rozkošně přidrzlým čtením nejen na léto. Zaslouženě tak tato kniha od Marie Rejfové získala ctěné třetí místo v kategorii pro nejlepší český detektivní román roku, kterou tradičně uděluje Česká asociace autorů detektivní literatury.
„A ona naivka si myslela kdovíco. Možná že přeceňování svých možností je obecným znakem čtyřicátnic. Možná že by se měla vykašlat na všechno, co souvisí s mužskými, možná že… Co blázníš, Josefíno? Babiččin rozzlobený hlas jí prolétl myslí. Čtyřicítka je nejlepší věk. Přestaneš žít v iluzích a přitom tvoje tělo není ještě tak zhuntované, abys toho nedokázala patřičně využít.“
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(REJFOVÁ, Marie. Kdo jinému jámu kopá. Praha: Mystery Press, 2017, s. 267)
(Foto: autorské fotografie Jarmily Flakové)
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
