Všestranný umělec Ladislav Maria Wagner a jeho verše štětcem malované
Nakladatelství Barbara přináší všem těm, co touží po dokonalé symbióze slova a obrazu, sbírku Ladislava Marii Wagnera s názvem Plechový kolotoč. Jedná se o první z poslední řady čtyř autorových sbírek. V jejím závěsu pak bude následovat trojice sbírek Fialkové roky, Polibky z marcipánu a Doteky nebe.
Ladislav Maria Wagner je člověk vysoce kreativní, což se projevuje v jeho malířské, ilustrátorské, sochařské, povídkové i poetické tvorbě. Se svou filosofickou duší dodává svému celoživotnímu dílu nedozírné hloubky a nutí pozorovatele k zamyšlení, ale také k prostému vnímání krásy. Veškerá tvorba Ladislava Marii Wagnera je neodmyslitelně spjatá s nelehkými momenty jeho života, kterému svého času udávala trpký směr zlovůle komunistického režimu. Ač se docela nuceně měnil z malíře v havíře, dělo se tak jenom na povrchu, zatímco touha po životě naplněném jediným možným uměním sílila. Vedle malířského poslání se však přece jen ozývala i potřeba vypsat se v próze a poezii, o to naléhavější po násilném odsunu do pohraničí v postupující době stmívání.
Proto aby životní dílo tohoto neobyčejně tvůrčího autora nesešlo ze zřetele české společnosti odborníků a dostalo se i
k laikům, přichází nakladatelství Barbara s první ochutnávkou poetického života Ladislava Marii Wagnera. Vedle obrazů, ve kterých se sny rámují do skutečnosti, tak můžeme nahlédnout i do veršů jakoby štětcem malovaných. Sbírka poezie Plechový kolotoč, kterou nám nakladatelství Barbara od tohoto autora představuje jako první, je totiž takovými obrazy plnými krásných slov. Tato slova voní a chutnají mnohem intenzivněji než verše některých výhradně literárně zaměřených autorů. To, že se jejich tvůrce ve svém životě zabývá povětšinou malbou, je z nich zkrátka cítit. Mnohem zřetelněji tak po přečtení básní vybíhají v představách vnímavých čtenářů jasné obrazy, které si stránku po stránce předávají jednotnou štafetu. Na té pak najdeme otisky naplněných i poztrácených lásek, nehynoucí naději, doutnající zklamání, vyhaslý popel vzpomínek, pachuť každodennosti i očekávání blízké smrti. Sbírka Plechový kolotoč je zkrátka směsicí lidských tužeb, které se naplňují, aby nám na moment pomohly zastavit neúprosný běh času.
Ubíjející šedá každodennost si však i tyhle chvíle bere na paškál, až z nich zbydou jen zarámované blednoucí vzpomínky. Přesto ale pořád stojí za to sbírat chvilky štěstí, než se dobrovolně odevzdat samotě.
Sbírka poezie Plechový kolotoč je hrou se slovy, obrazy i city. Navíc podmanivě voní Paříží. Je křehká jako motýlí křídla, barevná jako dětské časy, odvážná jak Coco Chanel a místy ponurá jak Giacometti. Je zkrátka dokonalou mozaikou života, který dává duši růst.
V této sbírce narazíte na smutné osudy starých domů a jejich vyprahlých životů, ale i na lásku havlíčkovskou jak z Petrolejových lamp. Projdete se Montmartrem a svorně se zastavíte pod lucernou vzpomínek, stokrát se budete chtít vrátit do dětství a stokrát si budete namlouvat, kde ještě život a kde už je smrt… Sbírka Plechový kolotoč totiž zdaleka není jen hříčkou úžasného českého jazyka, ale také života ve všech jeho krásách i zdánlivě nekonečných zklamáních. Teď už ji ale necháme mluvit samu za sebe…
Někde je kolem
roztančený klobouk
Coco Chanel
a čas sám starý
jako já
Dřevěné okenice
Vypadly k obloze
a já vidím tě
ve skle utíkat
se šňůrou korálků
Mon amour Paříž
Giakometti za krkem
déjà vu andělé
vonící víno v dešti
jako ty
Klepal jsem
a nikdo neotvírá
Jen ten klepot
se zdvojnásobil
v hlubinách domu
jako korálky
smuteční v duši
láskou opuštěné
Volal jsem
a nikdo neodpoví
Kde něžné pohledy
jsou už v zapomnění
To slepé okno
v krajce vězní
už jen posledního
nočního motýla
Viděl jsem
z útrob srdce domu
akát vyrůstat
Květy ověnčený
jako trnitou naději
že i ze smrti
vyrůstá k životu
zase něco krásného
Ze dveří do dveří
odchází týden
stále je Neděle
krůček po krůčku
do kruhu chodím
Sám v sobě vězněn
zítra je dnes
dnes je včera
přicházím zleva
a zprava také
neustále
den za dnem
noc za nocí
sám sebou hlídán
sebou nemilován
V naději
že se zastavím
u plotu dětství
kde padám
znovu ze dveří
ven do Neděle
která byla včera
a bude zase dnes
krůček po krůčku
Bože můj…
Plechový kolotoč na periferii
Na střeše tlustý anděl sedí
Pod ním modré oprýskané nebe
s miliony blikajících hvězdiček
Vše se točit má
A netočí!
Koníci barevní jak bonbóny
s postroji z vlastní kůže
hřívy rozevláté jak sexbomby
bigotní pohled v plechové nebe
Vše se točit má
A netočí!
Kolotoč mých iluzí rozespalý
provazy životních přání v uzel
Taková podobnost bez pohybu
den za dnem padající ve stáří
Vše se točit má
A netočí!
Café sur le pont
Vůně hortenzií
a harmonikář tklivý
a tančící stařec
u kostela sám
co malý krok
to vzpomínka
s láskou
Píseň poletuje
letním polednem
až k oknu
s bílou kočkou
Za záclonou sen
Obrys tvého těla
Tak milovaného
Tak čekajícího
Tu první kávu
jsem si nedopil
pro lásku
a pro tebe chére
Jen ta píseň
letí jako ptáček
přes vzpomínky
z Café sur le pont
Potkal jsem dnes
ptáčka
na chodníku
Ten celý plechový je
a zdá se že má hlad
Nakrmím tě ptáčku
perlami
ze šíje mé milované
Roztrhl je srdce tlukot
velké lásky chvění
Posbírám je
po všech koutech světa
i kde láska není
Plechový ptáček
na chodníku
očko hledí k obloze
okapem melodie zní
Poslouchej ptáčku
píseň noci
ze rtů mé milované
Je kouzelná
jako oči její
kdo uslyší ten žije
Snad i ty
k obloze modré vyletíš
Tvé srdíčko už bije
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(WAGNER, Ladislav Maria. Plechový kolotoč. Šenov u Ostravy: Barbara, 2017)
Foto: Jarmila Flaková, Janina Dallibert
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
