Přijďte k volbám – a volte slušnost, inteligenci a vitalitu! Dvou hradních šašků není zapotřebí.
Už zítra a pozítří nás čeká druhé kolo snad nejdůležitějších voleb. Hrajeme o hodně. Hrajeme o desinfekci hradního prostředí, která by už teď přišla pět minut po dvanácté. Hrajeme o kultivaci české politické scény – a v návaznosti i na očistu našeho mediálního obrazu v zahraničí. Po debaklu demokracie a morálních hodnot u podzimních parlamentních voleb máme šanci změnit atmosféru na Hradě. A jak by řekl jeden z neúspěšných kandidátů na prezidenta: „Vyvětrat a vrátit lahve.“
Jako se už, doufejme, světská spravedlnost brzy ujme premiéra, který jí opovrhuje a který se ke svému volebnímu úspěchu probojoval na základě šíření lží pomocí špičkového marketingu, zbavíme snad brzy Hrad jeho největšího spojence (Odpusťte, pane prezidente Putine.).
Možná že je pro někoho slušnost opravdu slabost, stala se totiž v naší zemi poněkud exotickým zbožím. A tak jako trhají rekordy sledovanosti reality show a další pořady ve stylu zápasů v bahně, je část obyvatel oslněna poněkud upadající superstar na Hradě. Nemám nic proti hradním šaškům (pane Ovčáčku), ale potřebujeme rovnou dva?
TV Prima nedávno odvysílala právě takový zápas v bahně, jehož úroveň snad může obdivovat jen jediná nejmenovaná stanice. Nutno dodat, že moderátor zde byl mnohem lepší – protože (naštěstí) moc nemluvil. Diváci, kteří očekávali slušnou a konstruktivní debatu, se rázem ocitli ve fotbalovém kotli. Aréna plná bučících „inteligentů“ skandovala kdykoliv, kdy si současná hradní kreatura mazala slušnost a pravdu na chleba.
A pak si tak člověk říká, že pokud je hulvát, demagog a rusofil díky své „skvělé“ rétorice založené na urážkách, pomstychtivosti, pohrdání a fake news hodný stejně hulvátsky prezentovaného obdivu, nezaslouží si Česká republika lepšího prezidenta.
Pro řadu lidí dnes vzdělání, charakter, slušnost a takt není důvodem k obdivu, ale spíše k posměchu. Lidská závist je nesmrtelná a pokud někdo na něco nedosáhne, začne tím automaticky pohrdat. Je to občanská volba, zda je člověku dobře na špinavé, ale snadno přístupné cestě, nebo zda vyleze do hor, aby mohl spatřit všechno pod sebou z té správné perspektivy.
Když se sejde ta druhá část diváků, je to mnohem oduševnělejší zábava. Společnost, která se sdružuje na základě skutečných morálních hodnot a inteligentních cílů, společnost, která chce něco změnit, to je teprve ten pozitivně nabíjející pocit sounáležitosti.
Když pan profesor Jiří Drahoš přijel minulý týden k nám do Plzně, přesně tohle všechno bylo v té atmosféře znát. Do obrovského davu na chodbě Měšťanské besedy tak vtipně i soudržně zahučela věta: „Prosím vás, hlavně ho všichni volte!“ Úsměvy, pobavení, obdiv k autoritě…
V duchu inteligentního humoru i upřímné slušnosti se nesla celá debata s Jiřím Drahošem v Plzni. Hned na úvod se nechal slyšet, že ačkoliv už tu od doby zrušení JZD není moc předsedů, prezidentem by chtěl být každý. Když se poté jedna paní ptala, jak má vysvětlit své kamarádce, že Jiří Drahoš není umělý panák, odpověděl jí, že nechápe, jak na to kamarádka přišla a že on sám má smysl pro humor. A pokud má i kamarádka smysl pro humor, tak to určitě pochopí.
Prostřídala se pak všechna témata od vitálního života přes Evropskou unii, humanitární bombardování Srbska za vlády Miloše Zemana až po registrované partnerství. A chybět samozřejmě nemohli ani (u nás dosud neexistující) uprchlíci, kteří jsou hlavním hybatelem už druhých voleb.
Plzeňské publikum se z velké části skládalo z mladých lidí, všichni pak Jiřího Drahoše s úctou v hlase oslovovali „pane profesore“ a všechny dotazy od příznivců byly pokládány na velmi vysoké úrovni. Plzeň zkrátka nezapřela, že je univerzitním městem. Škoda jen těch stovek podporovatelů, kteří už se do sálu Měšťanské besedy nevešly. Jeden dotazující to shrnul směrem k panu Drahošovi úsměvnou poznámkou: „Já nemám dotaz, ale spíše komentář. Venku čeká několik stovek lidí, takže to vypadá, pane profesore, že máte asi podporu.“
Ta podpora a obrovská naděje byla znát z neskutečně krásné a soudržné atmosféry v celém sále. Padaly odkazy na Tomáše Garrigua Masaryka, Václava Havla… Ve vzduchu byla cítit velká naděje a touha po změně, která by na Hrad přinesla někoho, koho bychom si zase mohli vážit. A jehož slušnost by nebyla považována za slabost. I pan pofesor Jiří Drahoš byl viditelně z celé té podpory, ukončené standing ovation, velmi nadšený. S upozorněním na jasnou nadsázku pak výstižně a mozartovsky dodal: „Moji Plzeňané mě nezklamali.“
A já doufám a věřím, že na rozdíl od voleb minulých teď nezklame stále pevněji se sjednocující touha po změně. Po kultivaci české politické scény a ozdravění atmosféry na Hradě. A docela dětinsky a maximálně pateticky se těším, až si zas začnu s radostí chodit na poštu pro známky.
A co říci na závěr? Snad slova Jiřího Drahoše: „Chci být prezidentem, který ctí heslo: Nebát se, nelhat a před nikým se nehrbit.“ A zakončit je tradiční výzvou: „Přijďte k volbám, přijďte k volbám, přijďte k volbám. Není to marné, není to marné, není to marné!“
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼∼ ∼∼ ∼
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
