Vychází Morelův vynález – přelomové dílo argentinské literatury od Adolfa Bioy Casarese!
Právě v těchto dnech přináší nakladatelství Dokořán všem čtenářům prahnoucím po opravdové kvalitě přelomové dílo argentinské literatury Morelův vynález. Tato novela z pera Adolfa Bioy Casarese, přítele Jorge Luise Borgese, bývá připodobňována k těm nejslavnějším modernistickým dílům, mezi které patří například Proces od Franze Kafky či Utažení šroubu od Henryho Jamese.
Adolf Bioy Casares napsal novelu Morelův vynález už v roce 1940, načež se stala přelomovou jak v rámci celé jeho tvorby, tak v rámci argentinské literatury. Na jejích stránkách se rozbíhá fantastický příběh o uprchlíkovi, jenž se ocitne na ostrově, který se mu stane rájem i peklem zároveň.
„Nachází zde lásku, bojuje o holý život s nevypočitatelnými mořskými přílivy, ale také se setkává s podivuhodnými a nevysvětlitelnými úkazy, jež se snaží rozluštit. Pomíjivá skutečnost se zde střetává s bezčasím věčnosti. Od svého prvního vydání podnítil Morelův vynález celou řadu interpretací a dočkal se několika filmových adaptací, mimo jiné inspiroval slavný film Alaina Resnaise Loni v Marienbadu.“
Adolfo Bioy Casares (1914 – 1999) patří mezi nejznámější argentinské spisovatele. On a jeho přítel a spolupracovník Jorge Luise Borges napsali společně hned několik knih a filmových scénářů. Společně také sestavili antologii fantastické literatury (Antología de la literatura fantástica; 1940). Právě fantastické a sci-fi povídky tvoří značnou část Bioy Casaresova díla. Neméně důležitá je i jeho románová tvorba. Bioy Casaresovy příběhy se pohybují na hranici snu a skutečnosti. Autor je navíc často doprovází filosofickými úvahami a esejistickými vsuvkami. V českém překladu vyšly
kromě Morelova vynálezu také Fantastické povídky (1988) a román Plán úniku (2003).
„Na myšlenku uchýlit se sem mě přivedl jeden Ital, jenž prodával koberce v Kalkatě. Řekl: „Pro štvance, jako jste vy, existuje pouze jedno místo na světě, ale není tam žádný život. Běloši tam někdy kolem roku 1924 postavili muzeum, kapli a bazén. Stavby byly dokončeny a opuštěny.“
Přerušil jsem ho, chtěl jsem, aby mi pomohl odcestovat. Obchodník pokračoval: „Ani čínští piráti, ani bíle natřená loď Rockefellerova ústavu se ostrova nedotknou. Je ohniskem dosud záhadné nemoci, která proniká do těla a zabíjí. Vypadávají přitom nehty, vlasy, odumírá pokožka a oční rohovky, člověk žije týden čtrnáct dní. Členové posádky jednoho parníku, který zakotvil u ostrova, měli sloupanou kůži, byli plešatí, bez nehtů – všichni mrtví – když je našel japonský křižník Namura. Parník byl potopen střelbou z děl.“
Můj život byl však tak úděsný, že jsem se rozhodl odjet… Ital mi to chtěl rozmluvit, nakonec jsem 
ho však přiměl, aby mi pomohl. Dnes v noci jsem na tomto liduprázdném ostrově spal posté… Když jsem se díval na ty budovy, napadlo mě, co asi stálo vozit sem všechen ten kámen a jak snadné by bývalo postavit pec na pálení cihel. Usnul jsem pozdě a časně zrána mě probudily hudba a křik. Jako uprchlík mám teď lehký spánek: jsem si jist, že nepřiplula žádná loď, nepřiletělo žádné letadlo, žádná vzducholoď. Přesto se však najednou v té dusné letní noci trávník na návrší hemžil lidmi, kteří tančili, procházeli se a koupali v bazénu jako letní hosté, kteří už dlouho pobývají v Los Teques nebo v Mariánských Lázních.“
(Překlad František Vrhel, vázaná s přebalem, 128 stran, ilustrace M. Puhač, doslov J. Hrdlička, 248 Kč)
Foto: nakladatelství Dokořán, literatura.wikia.com
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
