Vychází unikátní bibliofilie Záhořovo lože ve výtvarném doprovodu Františka Skály!
Prostřednictvím nakladatelství krásných knih Teapot dojde k významnému obohacení předvánoční knižní nabídky. Vychází totiž unikátní bibliofilie, kterou je pro tentokrát skvostná báseň Karla Jaromíra Erbena Záhořovo lože. Jejího výtvarného zpracování se ujal František Skála, přední český výtvarník.
Tato bibliofilie je opravdovou raritou, protože spatří světlo světa v limitovaném počtu 65 kusů, což je způsobeno především díky náročné technice použití suché jehly. Ta totiž v tisku neumožňuje vytvořit větší množství kopií. Vydání této bibliofilie je tak unikátní nejen pro tuzemskou knižní nabídku, ale také pro samotné nakladatelství, které tak poprvé vydá takto náročně zpracovanou knihu. Její obdivuhodné kouzlo spočívá zejména v pětici originálů
temných obrazů, z nichž se každý vztahuje k jednomu zpěvu básně.
„Celý koncept jejího grafického zpracování má na starosti studio Signatura Johany Kratochvílové. Protože příběh básně si zahrává s peklem, použila Johana Kratochvílová tento motiv jako hlavní pro vzhled knihy. Desky jsou zhotovené z topolové překližky, do níž František Skála žhavými uhlíky vypálil vzor, který je u každé knihy jiný. Kromě toho byl pro desky v kovářské dílně vytvořen originální cejch, kterým je do desek vypálen název knihy. Díky tomu je každý výtisk naprostým unikátem. Pro tisk textu byla zvolena náročná technika letterpress, neboli knihtisk na původním tiskařském stroji. Každý výtisk má také dřevěnou krabici, ručně potaženou tmavozeleným plátnem, do níž je jasně červenou barvou vyražen název knihy. Jedná se o precizní řemeslné zpracování na nejvyšší technické úrovni při zvolení kvalitních materiálů.“
Po obdobně raritním zpracování Proměny Franze Kafky tak krásu jazyka a obrazu v sobě snoubí také Erbenova báseň Záhořovo lože. Dílo Karla Jaromíra Erbena včetně básnické sbírky Kytice z pověstí národních patří k bohatství českého písemnictví. Tato básnická sbírka vyšla od svého prvního vydání roku 1853 již nesčetněkrát. Byla zfilmována a dramatizována. Rovněž má své komiksové zpracování. Z poezie Karla Jaromíra Erbena čerpali inspiraci mnozí mladí autoři. Stále ale ze sbírky Kytice co do známosti vyčnívají zejména básně Vodník, Polednice nebo Poklad, zato některé pasáže zůstaly skryté v zapomnění. K těm patří právě i báseň Záhořovo lože.
“Je to báseň v celku knihy výjimečná, jiná délkami veršů či soustředěním na mužské hrdiny. Tím hlavním je lupič, raubíř a vrah Záhoř, který zjistí, že nejhroznější pekelná muka, před nimiž se má na pozoru i sám Satan, nesou jeho jméno; v pekle na něj jsou připraveni. Vydá se tedy na cestu pokání. Netuší, jak skončí, zda ještě má šanci peklu se za své hříchy vyhnout. Nakonec je to ale báseň naděje, velký křesťanský i lidový mýtus, který vede ke smíření.”
Báseň Záhořovo lože má tematicky blízko ke známější básni Zlatý kolovrat. Obě tyto balady spojuje pohádkový námět a také motivy viny, vykoupení a pokání. Báseň Záhořovo lože je údajně skrytou polemikou na Karla Hynka Máchu (Erben nesouhlasí se vzdorem proti vyšší vůli a se svým hrdinou se narozdíl od Máchy neztotožňuje.)
Záhořovo lože se objevuje také v tradiční české pohádce Jana Drdy Hrátky s čertem, která bývá o Vánocích oblíbenou stálicí televizních obrazovek. V té je Záhořovo lože přichystáno pro loupežníka Sarku Farku. Nakonec ho ale od něj osvobodí dobrosrdečný Martin Kabát svým orodováním u anděla.
I
Šedivé mlhy nad lesem plynou,
jako duchové vlekouce se řadem;
jeřáb ulétá v krajinu jinou –
pusto a nevlídno ladem i sadem.
Vítr od západu studeně věje
a přižloutlé listí tichou píseň pěje.
Známá tě to píseň; pokaždéť v jeseni
listové na dubě šepcí ji znova:
ale málokdo pochopuje slova,
a kdo pochopí, do smíchu mu není.
Poutníče neznámý v hábitě šerém,
s tím křížem v ruce na dlouhé holi
a s tím růžencem – kdo jsi ty koli,
kam se ubíráš nyní podvečerem?
Kam tak pospícháš? Tvá noha bosa,
a jeseň chladná – studená rosa:
zůstaň zde u nás, jsme dobří lidi,
dobrého hosta každý rád vidí. –
Poutníče milý! – Ne tys ještě mladý,
ještě vous tobě nepokrývá brady
a tvoje líce jako pěkné panny –
ale co tak bledé a smutně zvadlé,
a tvoje oči v důlky zapadlé!
Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?
Snad že neštěstí tvé tělo svíží
lety šedivými dolů k zemi níží?
Mládenče pěkný, nechoď za noci,
možné-li, budem rádi ku pomoci,
a přinejmenším snad potěšíme.
Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:
není bez léku nižádného želu
a mocný balzám v důvěře dříme. –
Nic neslyší, neví, ani oko zvedne,
není ho možné ze snů vytrhnouti!
A tam již zachází v chrastině jedné:
pánbůh ho posilň na jeho pouti!
II
Daleké pole, široké pole,
předlouhá cesta přes to pole běží,
a podle cesty pahorek leží,
a dřevo štíhlé stojí na vrchole:
štíhlá to jedlice – však beze snětí,
jen malá příčka svrchu přidělána
a na té příčce přibitý viděti rozpjatý obraz Krista Pána.
Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,
ruce probité roztahuje v šíři:
v dvě světa strany jimi ukazuje,
v dvě strany protivné, jako cesta míří:
pravou na východ, kde se světlo rodí,
levou na západ, kde noc vojevodí.
Tam na východě nebeská je brána,
tam u věčném ráji bydlí boží svatí;
a kdo dobře činí, čáka jemu dána,
že se tam s nimi té bude radovati.
Ale na západě jsou pekelná vrata,
tam plane mořem síra i smola,
tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,
zlořečené duše v ohnivá kola.
Vpravo, Kriste Pane, tam dej nám dospěti,
však od levice vysvoboď své děti!
Tu na tom pahorku leže na kolenou
náš mladý poutník v ranním světla kmitu,
okolo kříže ruku otočenou,
vroucně objímá dřevo beze citu.
Brzy cos šepce, slzy roně z oka,
brzy zase vzdychá – těžce, zhluboka. –
Takto se loučí od své drahé panny
mládenec milý v poslední době,
ubíraje se v cizí světa strany,
ani pak věda, sejdou-li se k sobě;
ještě poslední vroucí obejmutí,
ještě políbení jako plamen žhoucí:
již měj se tu dobře, dívko přežádoucí,
chvíle nešťastná pryč odtud mne nutí! –
Tvář jako stěna, pohledění ledné,
ale v srdci plamen zhoubný, divoký,
náhle se poutník ze země zvedne
a k západu rychlé zaměří kroky. –
Brzy potom zmizel v hustém lesa proutí:
pánbůh ho potěš na jeho pouti!
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.
