Na Festival spisovatelů Praha míří významný básník Adonis – zastánce sekularizace a adept na Nobelovu cenu
Již ve dnech 10. až 15. listopadu se bude konat tradiční Festival spisovatelů Praha, tentokrát na téma A příště už oheň. Vedle plejády různorodých zahraničních autorů od Indie až po USA představí PWF také významné arabské spisovatele.
Hlavním lákadlem se tak stane syrský básník cAlí Ahmad Sacíd ´Isbar píšící pod pseudonymem Adonis. Ten se narodil roku 1930 v Sýrii. Svou tvorbu už od začátku spojoval s politickými názory, navíc byl do 50. let členem protizápadní politické strany, což ho dostalo za mříže. Po propuštění emigroval do Libanonu, kde se stal ústřední postavou celosvětového arabského básnického hnutí. Vydával tam rovněž velmi vlivné časopisy Šír a Mawaqif.
V rámci Festivalu spisovatelů Praha seznámí diváky se svým dílem a vrhne se i do ožehavého tématu islámské otázky. Ne nadarmo následuje Adonisovo vystoupení krátce po ohnivé show skupiny Pyroterra.
„Pokud se politická situace v arabském světě nezmění, pokud se nebudeme zaměřovat na
dobro tamních lidí a budeme se starat jen o vlastní moc a lid brát pouze jako prostředek moci a ne, že je moc prostředkem lidu, budeme v budoucnu čelit katastrofám daleko vážnějšího ražení.“
Adonis je zastáncem sekularizace arabského světa, přičemž v jednom ze svých citátů hledá asociaci ve středověkém pojetí katolické víry: „I katolická církev ve středověku byla hrozivá, ale Evropanům se podařilo adaptovat na dobu modernity. Je třeba oddělit islám od státu a pomoci Arabům vyrovnat se se svou temnou minulostí.“
Odcizení arabského světa dává za vinu zejména působení politického islámu a ideologií. Arabové teď podle něj nejsou nic jiného než „národ na vymření“.
„Islám patří do minulosti. Historicky vzato už to má za sebou.“
Podle Adonise míří islám do propadliště náboženských dějin. Může za to fakt, že nezvládl chod moderní doby, proto mu nezbývá nic víc než agonie.
„Arabové se požírají navzájem, podřezávají si krky, zabíjejí se, zostuzují. Éra, v níž žili uplynulých patnáct staletí, je u konce.“
Ne nadarmo si tak tento syrský básník vysloužil jako poctu označení „nejhlubokomyslnějšího kritika arabské kultury od předislámských dob“. Je hlasitým kritikem islámského fundamentalismu. Patří k nejvýznamnějším současným arabsky píšícím literátům a nejednou se o něm uvažovalo jako o možném 
nositeli Nobelovy ceny. Jeho přínos pro literární svět je obrovský. Přitom však třeba právě v češtině nevyšlo dosud žádné Adonisovo dílo. Existuje jen pár autorových básní přeložených z francouzštiny Petrem Králem.
Adonis ve své poetické tvorbě navázal na předislámské básníky, na jejich díla plná obdivuhodné fantazie. Sám se ubírá po cestách experimentálního psaní a mysticismu. Odmítá, aby poezie sloužila náboženství. Naproti tomu do ní často vkládá své politické názory. Adonisovy zásluhy tkví také v tom, že jako první použil v arabštině volný verš.
Vyučoval na pařížské Sorbonně či americkém Princetonu. Má za sebou několik antologií, do arabštiny dokonce přeložil římského klasika Ovidia. Jedním z nejvýznamnějším Adonisových děl je pak dvoutisícistránkový epos al-Kitáb, který popisujíce proměnu arabského světa po smrti proroka Muhammada.
Adonis dokáže šokovat svou dramatickou poezií i absencí smyslu pro tabu.
„Poezie je žhnoucí, neustále sama sebe obnovující, heterogenní, kinetická a explozivní, vždy prolamuje kódy a podvrací systémy – vždy hledá sebe sama a sama k sobě se vrací, ovšem prostředky věčného exodu od sebe sama.“
Přes svou hloubku díla i dosud živých myšlenek zůstává Adonis ve svém světě spíše nepochopen. Možná za to může jeho přání, aby se Arabové chovali trochu jako Evropané. Aby přijali dobu, jaká je, a neupínali se k mylným ideálům.
„Pokud budeme tvrdit, že vše stvořil Bůh, lidé nemohou vynalézat, skládat hudbu, psát básně či vznášet dotazy. Smyslem života a světa je pluralita náboženství, kultur a myšlenek.“
12
Vrah prochází vzduchem města, pluje ve svém zranění
zranění podobném pádu
jenž ve svém jménu – v samém krvácení jména –
zmítá vším, co je kolem…
domy se zbavují svých zdí
a já už nejsem já.
13
Stromy se sklánějí, aby řekly sbohem
květiny, které se rozvírají a hrdě vztyčují, stahují listy na
půl žerdi, aby řekly sbohem
cesty podobné zákopům mezi řečí a dýcháním říkají sbohem
tělo se odívá pískem, padá vprostřed bloudění, aby řeklo
sbohem
do abecedy, do inkoustu a do básníků zamilované stránky říkají
sbohem
a sbohem řekla báseň
14
Uvidíš –
vyslov její jméno
řekni:
nakreslil jsem její tvář
vztáhni k ní paže
usměj se
řekni: jednou jsem poznal radost
jednou smutek
uvidíš
není žádná vlast…
20
Našli se lidé v pytlích:
první bez hlavy
druhý bez rukou a jazyka
třetí uškrcen
a ostatní bez jména
– zešílel jsi? prosím
nikdy o tom nemluvit.
25
Napsal tu báseň –
(jak ho přesvědčit, že mou budoucností je poušť?)
Napsal tu báseň –
(kdo odstraní skálu slov, která na mně leží?)
Napsal tu báseň –
(nepatříš k nám, nezabiješ-li svého bratra)
Napsal tu báseň –
(jak uchopit křik, který lovíme mezi pravdou a básní?)
Napsal tu báseň –
(bude potulný úsvit moci obemknout její hvězdu?)
Napsal tu báseň –
(obzor lze zaměnit s tváří slunce
Napsal tu báseň – (ať zemře)
29
Nezavřel dveře proto, aby spoutal své radosti
ale aby uvolnil svůj smutek.
36
Čekám, že jedné noci přijde smrt
vlož jí do náručí
růži
vyčerpanou prachem, jenž skrápí čelo úsvitu
vyčerpanou lidskými vzdechy.
37
Od palmového vína ke klidu pouští…
rána, které vyváží své vnitřnosti a spí na mrtvém těle
zbloudilých…
ulic, nákladních aut pro lidské změti a vojáky…
stínů, mužů a žen…
bomb nasáklých modlitbami, věrných a kacířů…
železného harampádí, které mokvá a prosakuje z těl
zmrzačených…
země tesknící po obilí, po trávě, po sedlácích…
hradeb, které nás obemykají a topí nás ve tmě…
mytologie zesnulých, která mluví o životě a která vede…
řeči, která je zároveň podříznutím, podříznutým a všemi
hrdlořezy…
temnot, temnot, temnot
dýchám, ohmatávám si kosti, hledám se
hledám tě, hledám jej a hledám ostatní
věším svou smrt
mezi svou tvář a tuto řeč –
nepřestajně krvácející zranění… a tak dále.
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
Článek byl publikován se souhlasem Festivalu spisovatelů Praha.
Pro další články, recenze a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.
