Múzou potrhaná samota
Stromy už poztrácely skoro všechno listí a ve vzduchu je cítit hořkosladká příchuť zimy. Ještě párkrát se projdeme barevnými cestami z javorů a zatoulaných letních přání – a budou tu Vánoce. Trochu listí, sněhu a zatoulaných lásek přináším i já spolu se svou dnešní poezií, která je takovou malou ukázkou ze sbírky Múzou potrhaná samota. Ta vyjde už v řádu několika dní a její básně budou střídat půvabné ilustrace významné umělkyně Evy Hubatové, z nichž zde přikládám trochu k pokochání.
Kytička jeřabin
Zatímco ho nikdo nikde neslyší
země jej vítá jak poztrácený stín
krajem se plíží krokem nejtišším
podzimním smutkem známý harlekýn
Kytice květů polomrtvých aster
poslepu hází splínem do zahrad
poběžte rychle a duše svoje spaste
podzim nebývá vždycky kamarád
Rozsviťte lampy, slunce dohořívá
hromy už bijí do javorů vkrátku
a kdesi v dálce hasne koňská hříva
perly jeřabin ti zbydou na památku
Dušičky v duši
Za oknem vichr svléká listí
ze stromů křehkých jak korálky
a všechno to zlato, co ukořistí
s rámusem pošle ti do dálky
Dveře se zabouchnou náletem pamětí
na prahu mňouká vyhublé kotě
zatímco vzpomínky hartusí ve smetí
svědomí svléká tě o samotě
Neplakej na prahu včerejších bolestí
vítr a smetana, to nejde k sobě
cestu si pokorou do léta proklesti
dřív než tě čekání pohodí v hrobě
Ledové květy
Kreslíš mi na rty kopretinu
zamrzlou v půlnoční hodině
dokud v tvém srdci nespočinu
jak bledá kočka na klíně
A kolem sněží všechny zimy
kdy tvoje kroky pálil mráz
dokud jsi něžnými fortissimy
vydal se lásce na pospas
V závoji vloček a s vůní kaštanů
zase mi kreslíš po tvářích
když něčí prsty na starém piánu
doprovází náš zimní hřích
Jak malé holoubě ve tvé dlani
krčí se všechna má tajná přání
a kolem sněží a já nemám zdání
zda bude dál a bez přestání
V pokoji zhasly svíčky
V pokoji zhasly svíčky
šlo se spát
s poslední znělkou ztlumených
nočních zpráv
Venku začalo sněžit
do černých šatů noci
v pokoji je krásně teplo
a v duši zvláštní pocit
Sníh sem tam vběhne
okny k nám
všude venku to bliká
i zahrada je dneska tak
zvláštně unavená a tichá
Vločky se lepí do větví
a mně je tak smutně krásně
ještě mi chvilku povídej
a já zas budu moct psát básně
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
Pro další básničky, články a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.
