Válka s Mnohozvířetem – jasné poselství Vladimíra Párala člověku konzumní doby
Jak čas plyne a lidé si čím dál víc podmaňují přírodu, zaplavují nás vnímaví spisovatelé knihami, které apelují na zhoubnou lidskou rozpínavost, devastaci životního prostředí, degradaci pravých hodnot, konzum a nepořádek v lidské duši. Ať už je to Orwellovo 1984, Vopěnkův Můj bratr mesiáš nebo Šefarovo Podsvětí, na stránkách před námi nestojí svět plný sci-fi a fantasy, ale pomalu a jistě se kolem nás rozpadá skutečnost, kterou jsme ze své původní krásy přivedli do záhuby.
Rozpínavost chorobné lidské touhy podřizovat si, mít a ničit je také ústředním tématem klasické knihy fenomenálního spisovatele Vladimíra Párala, která nese všeobsažný název Válka s Mnohozvířetem. Toto brilantně sepsané dílo je plné účinného vrstvení, motivů a asociací. Ne nadarmo je ve svém úvodu věnováno Karlu Čapkovi. Jistá podobnost jazyková i tematická je zde znát, zejména pokud vezmeme v úvahu Čapkovu knihu Válka s mloky. Velmi lichotivá mnohovrstevnost, která posiluje hodnotu Páralovy knihy, se odráží i v samotném produktu marnivého lidského života – v Mnohozvířeti.
To se drží všude nad námi v podobě veškeré absorbované špíny, kterou svým rozmařilým životem ignorujícím citlivé životní prostředí vpouštíme do světa. Vladimír Páral přivádí ve své knize toto téma ad absurdum, a tak nás spolu s hlavními hrdiny provádí dobou, kdy všechny své rozmary můžeme vidět zatím ještě nad hlavou. Než to na nás všechno spadne…
„Dnes již víme, že masit, hnědá masa objevující se v rostoucích množstvích zejména v průmyslových oblastech a nad
velkoměsty, vzniká z odpadových hmot všeho druhu. Kouř z továrních komínů, průmyslové exhalace, výfukové plyny automobilů, vytěžená hlušina, tovární odpady, škvára, struska, popel, prach, znečištění řek, městské splašky i obsah popelnic – to vše se skládá do hnědého zamoření stále rozsáhlejších území.
„Obrazně řečeno,“ řekl našemu zpravodaji profesor Janík z pražské univerzity, „naše zeměkoule onemocněla katarem průdušek, rýmou a těžkým průjmem současně. Zbývá doufat, že se z toho nakonec nevyvine rakovina.“
A když to všechno jednoho dne spadne na město, běžný život v bezpečí, teple, pohodlí a třeba i s oblíbenou cigaretou jakoby se náhle zastavil. Spadlý masit je důsledkem ekologické katastrofy, kterou si lidstvo živilo už dlouho. Ale to teď končí. Je třeba se ke své zemi konečně chovat svědomitě. Bohužel to funguje až ve chvíli, kdy jsou hlavní hrdinové Páralovy knihy přímo ohroženi na životě. Boj za čistou planetu začíná…
„Kouření taky? „Kouření obzvlášť,“ řekl našemu zpravodaji profesor Janík z pražské univerzity. „Jeden průměrný kuřák se svými dvaceti cigaretami denně vyprodukuje při dnešní situaci až osmdesát krychlových metrů plynného masitu, což je objem docela již slušného zahradního bazénu.“
Také tady platí, že se při společném neštěstí hrnoucím se na město jako krvežíznivé Mnohozvíře, lidé stmelují a bojují jeden za druhého. Vrací se staré lásky a rodí se nové. Z nepřátel jsou nyní spojenci proti témuž zlu a vědci ve skrytu svých laboratoří dávají hlavy dohromady, zatímco se ve městě usadila zhmotněná marnivost člověka.
Není to jen špína, kterou jsme kolem sebe nahromadili a neustále hromadíme, Vladimír Páral ve svém díle naráží na celou řadu dalších úzce spjatých motivů. Ukazuje nám sílu i slabost lidí, jejich závislosti, pokleslou morálku, tendence k rasismu a neustálou poživačnost. Konzumní způsob života je vlastně jedním z hlavních témat knihy, kterému oponuje snaha o čistotu duše a fyzickou zdatnost těla, které sem tam, když je nejhůře, příběhem problesknou. Udrží si hlavní hrdinové Páralova příběhu své vyšší hodnoty, nebo ochotně srostou se všudypřítomným hnědým a mazlavým masitem? Není nakonec konzumní život bez všemožného odříkání mnohem snazší než ten mravní a čistý?
„Ten můj „novej život“ mi najednou připadá jako děsná vymyšlenost, jak si tady hraju na študenta filosofický fakulty a to, co jsem, je pořád tak hrozně daleko od toho, co bych být chtěl a třeba i mohl. Tak proč se zbytečně tejrat? Oč líp mi bylo tenkrát, když jsem byl hnědák a jediná starost byla nadlábnout se, někam zalézt, pustit si magič a jen tak si prostě bahnit.“
Nejen tento odstavec odkazuje na jasný Páralův vzkaz, který je pro lidstvo tak typický a jenž zní: „Perdidistis utilitatem calamitatis.“ V překladu to znamená: „Ztratili jste užitek pohromy.“ A tento morální apel je kladen na všechny, kteří jednou porazí Mnohozvíře – ať už v ulicích nebo v sobě; na všechny, kteří poslepují rozbitou lásku, ale i na ty, kteří neustále teskní pod starých časech…. Tento citát v nás má vyburcovat vytrvalost a trvalou snahu udržet si vyšší hodnoty, udržet si všechno, co už jsme jednou pracně nabyli. Jinak se totiž může stát, že i v nás se probudí dosud vyčkávající Mnohozvíře.
„Vcelku lze „hnědou nemoc“ označit jako úpadek lidské osobnosti. Rozsáhle organizovaný průzkum londýnské univerzity zjišťuje u postižených ztrátu zájmu o jakoukoliv intelektuální činnost, od hodnotné četby až po hru v šachy, a oproti tomu tendenci vyvolávat výtržnosti v diskotančírnách, na sportovních stadiónech a ve večerních ulicích.“
Kniha Vladimíra Párala Válka s Mnohozvířetem jakožto jasným odkazem na Čapkovu Válku s Mloky je především vážným apelem na člověka, který chce žít materiálně naplněný život na úkor životního prostředí. Ukazuje nám, že to, co svou ignorací živíme, na nás jednou spadne jako tuny živoucího masitu, který se do nás zažere jako rakovina – nebo kancerit, chcete-li. Vladimír Páral nás varuje před zhoubným požitkářstvím, pohodlností, leností, materialismem, ale i nevěrou a absencí pevné vůle. Nebyl by to ale Vladimír Páral, abychom se při čtení jeho knihy zároveň vydatně nepobavili:
„Původně jsem chtěl dělat filosofii, jako ji má mamina, ale hlavně proto, že se už naléhavě potřebuju dovědět něco o sobě. Ale přijímací komise filosofický fakulty to neshledala za dostatečnej důvod a nevzali mě.“
„Party „plnohnědých“ /full-brown/ výrostků v hnědých kožených kombinézách, kteří si říkají „Brown Angels“ /hnědí andělé/ a na těžkých motocyklech vyjíždějí na lovy děvčat a žen, které pak zavlékají k orgiím do svých hnědých doupat, se již staly postrachem kalifornského pobřeží.“
„Když jsme válčili proti masitu a pak čistili město, vypadali jsme všichni ještě jako lidi. Ale podívejte se na sebe, jak vypadáte teď!“
„No to je teda sprosťárna!“ naštvala se teď i hodná paní Marta /ona se za své MZV stydí, a aby na ní nebylo vidět, natírá si paže, krk a nohy formalinovým krémem – jenže MZV se jí pak vyboulí jinde a je to ještě trapnější, jako třeba minulej tejden, když přišla do práce s třemi ňadry/.“
„Umělci tomuhle říkají „tvůrčí krize“. No jo. Copak umělci, těm se to žije. Básníkovi nejde báseň, tak sklapne desky a jde se posadit do Klubu spisovatelů.“
A protože se blíží Vánoce, je třeba dodat, že kniha Vladimíra Párala Válka s Mnohozvířetem, je i skvělým dárkem pod stromeček, protože je plná optimistické vánoční tematiky…
„České Vánoce… Čas zdobení stromků, ukrytých dárků, zabíjení a smažení kaprů, vůně vanilky a kadidel, čas rozzářených očí, když konečně zazní zvonek ve vedlejším pokoji, čas překvapení, radosti a lásky, dávných koled, starobylých zvyků, hořících svíček a prskavek – a stále nových mis tučného cukroví a obložených chlebíčků a těžkých dortů a salátů s majonézou a dalších lahví piva a vína a ještě ořechů a jablek a pomerančů a datlí a fíků a ananasů a rumu a punče a slivovice a sladkých likérů /a rybích kostí zaseknutých v krku, hořících záclon, žaludečních křečí a záchvatů žlučníku/.
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(PÁRAL, Vladimír. Válka s Mnohozvířetem. Praha: Československý spisovatel, 1988, s. 344)
Foto: moderni-dejiny.cz
Pro další recenze, články a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
