Zrnka mých básní ke kávě…
Dnes tu mám pro vás pár svých básniček. Třeba vás osvěží stejně jako šálek ranní, odpolední či večerní kávy…
Tvé jemné vlasy voní po malinách
když ranní slunce běhá po trávě
jsem pořád stejná a přece trochu jiná
a možná že ti o tom budu vyprávět
Kreslíc prstem po tvých nahých zádech
zpola rozpuštěné letokruhy něhy
počítej se mnou – nádech, výdech, nádech
proč jen se obzor najednou zdá bledý?
Posbírám maliny na svém holém břiše
a nechám slunce vysušit náš čas
neříkej nic, co nechtěla bych slyšet
zas jednou lásce jsme byli nadoraz
Za okny mírně poprchává
otáčím v knize tentýž list
na stolku jemně voní káva
nauč mě ve své duši číst
Slova se pletou a bouře sílí
veď moji ruku, tak uč mě číst
už jenom vteřinu, jen pouhou chvíli
a zůstane ze mě bílý list
Z parků se line sladká vůně
rozvitých květů mandloní
a ptáci kradou tóny struně
když slunce hlavu zakloní
Veselou píseň jaro zpívá
a sype květy do polí
zatímco naše neduživá
láska nám padá, mrholí…
∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼
Pokud se Vám má poezie líbí, ráda Vás přivítám na svých FB stránkách Digitimes.