Upíři, duchové a dosud nevyjasněné vraždy aneb tajemný průvodce po děsivých českých končinách
Většina tištěných průvodců vás provede z místa na místo a dodá vám nádavkem balíček historických a kulturních informací. Průvodce, se kterým se dnes vydáme na cestu, je mnohem okázalejší a čtivější – především díky svému strašidelnému obsahu. Jmenuje se příhodně Nejkrásnější výlety na tajemná místa, a pokud máte pro strach uděláno, můžete se jím řídit po čas letní dovolené. Uvidíme, zda se vám navštívená místa budou zdát těmi nejkrásnějšími…
Jakmile se začtete do knihy Nejkrásnější výlety na tajemná místa z nakladatelství Euromedia, kterou sepsali Petr David a Vladimír Soukup, nejenže se mnohé dozvíte o tajemných úkazech na území České republiky, ale obohatíte si také svůj historický, kulturní, náboženský i etymologický rozhled. Právě díky tomu je tato vcelku tenká knížka tak hutná a pozoruhodná. Navíc vás z jejích řádek brzy zamrazí… Celá řada zde uvedených tajemných míst má totiž pevné faktické základy, a tak za jejich pravdivost mluví jak neoddiskutovatelná historie, tak fyzika.
Pojďme už se ale společně a zatím jen na stránkách této knihy vydat na místa abnormálních jevů, které mohou posloužit jako letní tipy na výlet pro otrlé. A naši tajemnou cestu započněme hned pod Pražským hradem, a to doslova. Zde je totiž místo nálezu dvou pozoruhodných nepietních pohřbů, které jsou považovány za poněkud neklidné poslední spočinutí upírů. Kniha o nich píše:
„První byl nalezen v Lumbeho zahradě za Jízdárnou Pražského hradu. Obsahoval kostru ženy s pevně svázanýma rukama a oddělenou hlavou, pro jistotu ještě otočenou čelem k zemi, a s nohama zatíženýma kameny. Za života zřejmě provozovala čarodějnické obřady, protože u ní byly nalezeny váčky s lidskými zuby, po staletí považované za osvědčenou magickou pomůcku. Lidé se jí zjevně báli a měli obavy, že by mohla zneužívat svá kouzla i po smrti. A tak provedli zmíněné úkony, které jí v tom měly zabránit. Další kostra patřila muži, jehož okolí zřejmě odvrhlo kvůli tělesnému postižení; měl totiž silně deformovanou páteř, a patřil k lidem posměšně označovaným jako hrbáči. Jeho kostra, nalezená v hrobě pod jižním křídlem Jízdárny, byla také svázaná do kozelce a zatížená kameny. Rovněž tento nebožtík zřejmě ovládal černou magii, protože i on měl při sobě sáček s lidskými zuby, které zřejmě nepatřily jedinému člověku. Ve váčku se jich totiž našlo 34, tedy o dva víc, než může mít zdravý dospělý jedinec!
…
Jiný děsivý nález podobného druhu pochází z bývalého hradčanského předměstí. V r. 1934 tu archeologové pod dlažbou Loretánského náměstí odkryli hrob ženy s batoletem, pohřbené ve skrčené poloze, nohy zatížené kameny, ruce svázané za zády. Její kostra byla navíc ohořelá. Také
tento pohřeb pochází z raně křesťanského období. Otazníky přímo hororového zabarvení vyvolává přítomnost dítěte. Jedná se o oběť ženina čarodějnictví, nebo o jejího potomka, který doplatil na matčiny čáry?“
Od těchto děsivě zabarvených pohřbů se dostaneme přímo do Bohnic, resp. na známý bohnický hřbitov bláznů, který přímo překypuje negativní energií a událostmi, ze kterých jde strach. Tento hřbitov v Praze-Bohnicích najdete na kraji lesa nad Bohnickým údolím. Své zřejmě poslední a dosti neklidné spočinutí zde našli především pacienti a zaměstnanci nedalekého ústavu pro choromyslné. Pochovány zde byly také děti znásilněných matek z ústavu, se kterými si zdejší zaměstnanci užívali. Za První světové války zde díky existenci lazaretu byli pochováváni také italští zajatci, kteří zemřeli na tyfus. A povídá se, že by tu snad měl být pochován i samotný pachatel sarajevského atentátu Gavrilo Princip… Celkem tu leží na pět 
tisíc lidí a vzhledem ke zdejší ponuré atmosféře není vůbec divu, že si právě toto místo vybral režisér Miloš Forman jako místo posledního filmového spočinutí Wolfganga Amadea Mozarta. Především v jihovýchodním rohu hřbitova se totiž kumuluje nejvíce negativní energie a návštěvníkům se zde velmi špatně dýchá. Aby ne, když právě tady leží ti nejšílenější vrazi, z nichž někteří našli zálibu ve škrcení svých obětí…
Abychom po tomhle děsivém čtení načerpali trochu té pozitivní energie, vydejme se nyní spolu s naším průvodcem do Panenského Týnce, ve kterém se nachází chrám s mimořádně silnou pozitivní léčivou energií. Někdy před r. 1280 jej nechal vybudovat Habart ze Žerotína z vděčnosti za uzdravení své manželky Scholastiky Anežkou Přemyslovnou, zakladatelkou prvního konventu panen klarisek v Praze. Chrám byl vybudován jako součást kláštera klarisek a podle nejnovějších zjištění odborníků by v jeho areálu měly být pohřbeny ostatky sv. Anežky České. Chrám je však přitažlivý zejména jako prostor se silnou léčivou energií, která je znásobena tím, že jeho pozitivní zóna má tvar kříže. Není tedy divu, že byl Panenský Týnec r. 2014 vyhlášen nejmagičtějším místem České republiky. Povídá se také, že se od chrámu táhne podzemní chodba, v níž se skrývají části bývalé knihovny a obrazárny.
Dosti děsivě zní na stránkách této knihy vyprávění o tajemném penzionu Nimrod, na který, pokud máte dost odvahy, můžete narazit v Mariánských Lázních. Jestliže ovšem k němu dojedete v pořádku… V blízkosti tohoto místa dochází totiž často k autonehodám, které mají prapodivné a dosud nevysvětlené příčiny. Přitom se jedná o vcelku rovný a bezproblémový terén. Nachází se snad vysvětlení těchto záhad přímo v penzionu Nimrod, který je prý plný neviditelných bytostí? Odpovědí na podivné úkazy může být ale i blízká Popravčí louka, která byla svědkem tragických událostí:
„Na konci 2. světové války tudy prošel pochod smrti žen z koncentračního tábora ve Svatavě. Dne 22. dubna 1945 zde procházelo 130 vysílených vězenkyň, několik z nich právě na Popravčí louce bylo údajně zastřeleno. Říká se, že tady stála opravdu i šibenice, ale důkazy i pamětníci chybějí. Původní německé obyvatelstvo bylo po 2. světové válce odsunuto, noví osídlenci přišli až v r. 1947.
Záhadné jevy ale naznačují, že se zde občas děje něco mimo lidské chápání. Několik lidí zaslechlo u Popravčí louky pláč a křik, aniž by kohokoliv spatřili. Na Velký pátek v r. 1993 někteří členové
skautského oddílu prý viděli pohřební vůz, vznášející se asi půl metru nad zemí a jedoucí „odnikud nikam“. Později se zjistilo, že záhadný vůz se pohyboval po trase dávné a dnes již neexistující cesty, po níž se jezdilo na hřbitov.“
Další naší zastávkou na tajemné cestě je kostel sv. Maří Magdaleny ve Velharticích, který si možná vybavíte ze zfilmované Kytici Karla Jaromíra Erbena, konkrétně v pasáži o Svatební košili. Příběh této básně je totiž údajně založen na skutečných událostech. Vzpomínáte si na příběh dívky unesené přes hřbitovní zeď jejím mrtvým milým? Možná že její tvář při troše štěstí spatříte na štítu kostela, autoři knihy přikládají i věrohodnou fotografii. Tvář unesené dívky se ale opravdu čas od času na štítu kostela zjevuje.
Dosti děsivě vyznívá také příběh, který se váže k tajemným devíti křížům u Domášova. Opět zde dochází k tragickým autonehodám, přitom nejde o nijak problematický terén. Odpovědí na silnou koncentraci negativní energie v tomto místě může být masová vražda, ke které zde došlo r. 1540 a k níž odkazuje devět křížů na louce za silnicí. Nešťastná láska si tu vzala víc, než by chtěla. Řada těch, co tu projížděli, spatřili přízrak zavražděné nevěsty. Někteří z nich si ale její obraz odnesli přímo do hrobu…
V knize se dočtete také o pozoruhodných prokletých lebkách s dírou na čele. Dodnes neznáme příčinu toho, co se jejich nešťastníkům přihodilo. Proč? Protože všichni badatelé, kteří se na to snažili přijít, byli zavražděni. A to už se pohybujeme v časech nám nepříliš vzdáleným…
Je toho mnohem více, co nám nabízí kniha Nejkrásnější výlety na tajemná místa. Dočtete se zde o nejstrašidelnějším hřbitově v Noutonicích, na kterém byl navzdory jeho temné pověsti nedávno pochován významný skladatel Petr Hapka; o druidské škole v Budči vycházející z umění keltských mágů, o děsivém řevu vojáku wehrmachtu, který se dodnes ozývá v Jámových lomech u Mořiny; o hradní zřícenině Trosky, v jejímž podzemí se ukrývá poklad z Opatovického kláštera; o hradu Houska, který je postaven na průrvě vedoucí přímo do pekla, a do které měl možnost nahlédnout i sám Karel Hynek Mácha a zůstal zděšen; o hoře Říp, na které vlastně Slované nikdy nestanuli, …
Dočtete se zde o menhirech, tajemných cestách z kamení, ornamentálních alejích, usedlostí známých vrahů, o bílé paní, templářích, lidech i chodbách ztracených v jeskyních, ale třeba i o tom, kdo to byl vlastně takový krysař.
Kniha Nekrásnější výlety na tajemná místa vás zkrátka zavede na místa, ze kterých mrazí. Možná že jde jen o snůšku těžko uvěřitelného nadpřirozena a lidských bájí, které získávají svou skutečnou tvář až díky velké citlivosti některých z nás. Těch, kteří uznávají, že existuje něco mimo tento svět. Nesporná je ale negativní energie i fyzické jevy, které se na oněch místech odehrávají. Pokud se rozhodnete na některá tato místa podívat, pak vám přeji hodně odvahy. Možná vážně bude něco pravdy na tom, že tragika událostí zůstává na místě a kolikrát i vstupuje do lidí, kteří jím projdou.
„Byl to hrůzný nález. Na vrstvě popela polospálená těla asi 40 lidí, lebky a údy. Mezi oběťmi byly hlavně mladé ženy, některé s useknutou hlavou či končetinami. Na kamenné desce ležely useknuté ruce zdobené prsteny a náramky. Opodál polovina rozseknuté lebky, dva koně s uťatou hlavou a nohama.“
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(DAVID, Petr, SOUKUP, Vladimír. Nejkrásnější výlety na tajemná místa. Praha: Euromedia, 2017, s. 168)
Pro další recenze, články a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
