Tréma jako handicap – v knize psychosociologa Gilberta Garibala
Prostřednictvím nakladatelství Portál se vám do rukou může dostat kniha, jejíž ústřední téma trápí většinu současné populace. Odkud pochází tréma a jak s ní bojovat? Právě o tom se v knize Tréma a jak ji překonávat dočtete.
Kniha Tréma a jak ji překonávat vzešla z pera Gilberta Garibala, který vystudoval psychosociologii a zabýval se i psychoanalýzou. Jakožto autor řady odborných publikací z oblasti stresu, trémy a sebedůvěry pokračuje tedy i tímto svým dílem v předávání svých znalostí a postřehů na poli psychologie.
Garibalovo dílo je psáno lehce a jasně, což podtrhují jednoduché věty s častými vykřičníky, které mají čtenáře buď uklidnit, nebo naopak vyburcovat. Příliš teoretické části, které jakoby připomínaly učebnici psychologie, se prolínají s příhodami různých fiktivních postav (nám ale v mnohém podobných), které se s trémou musely nějakým způsobem vypořádat. Na těchto názorných ukázkách si čtenář nejspíše uvědomí, že tréma se vlastně týká nás všech, jen je stále jakýmsi handicapem, se kterým se nevyplácí svěřovat. Celý text působí svěžím dojmem i díky občasným a vhodně použitým humorným poznámkám autora, čtenářskou pozornost udržuje i motivační styl celé knihy.
Kniha Tréma a jak ji překonávat osvětluje čtenáři původ jeho trémy, a jak je nasnadě, učí ho, jak se naučit svou trému ovládat. Jak je totiž zmíněno už na samotné obálce:
„Tréma není nemoc, ale může být velkým handicapem.“
Podle Gilberta Garibala trpíme trémou, protože se bojíme, že naše nedostatky vyjdou před ostatními najevo. Vedle celé řady doporučení a postřehů nalezneme v knize tři zásadní rady, jak předejít trémě nebo ji alespoň omezit na zdravé a motivační minimum.
Zaprvé je to pozitivní myšlení a snaha zabránit ve své mysli výhradně negativním scénářům. Za naši trému zde pak může především naše bujará představivost, která jako by nás raději připravovala jen na to nejhorší. Druhá rada spočívá v nepřeceňování svého okolí. V příkladě, který kniha uvádí, se jedná konkrétně o publikum, před kterým jsme (s trémou za zády) zkoušeni. Všichni lidé toho totiž nemusí ani zdaleka vědět tolik jako my. A s tímto bodem souvisí i bod třetí, a to že naše vlastní připravenost, naučenost a svědomitost případnou trému zcela odzbrojí. V reálném životě je zajímavé, jak se důležitost obou posledních bodů prolíná, což je patrné i na následující ukázce:
„Před zkouškou často vaši trému vyvolá spíše osoba zkoušejícího než otázky, které vám mohou být pravděpodobně kladeny. Po ústní zkoušce studenty často slyšíme líčit spíš postoj zkoušejícího než projednávaná témata.“
Vedle těchto psychologických podnětů se autor zaměřuje i na pole fyzična. Svými návody ukazuje, jakými postoji a
gesty oživit tělo oslabené trémou. Rovněž se věnuje způsobu a tónu řeči, neopomíjí ani různé „slovní parazity“, které tréma své oběti vkládá do úst, a činí z ní tak zmatené individuum. Tímto i předchozími zmíněnými radami se kniha snaží vrátit čtenáři, potenciálně sužovanému trémou, ztracenou sebedůvěru. Veškeré možné situace jsou pak popisovány na životních peripetiích jednotlivých smyšlených osob. Ty mají podstupovat různé méně či více důležité zkoušky, ať už se jedná o skládání státnic, účast na pohovoru či první milostné schůzce. Většina příkladů se však zaměřuje na různá vystoupení před publikem, jehož hrůzostrašnost autor zmírňuje slovy:
„Publikum si obvykle nezapamatuje více než 10% řečníkových výroků.“
Před trémou nás může ochránit i „obyčejná“ životospráva, kterou se Gilbert Garibal ve svém díle rovněž zabývá. Takže si zde můžete přečíst, jak by měl vypadat správný jídelníček proti trémě. Zmíněn je především dostatečný příjem glukózy, bez které může naše tělo daleko snadněji napadnout únava a emocionální zmatek.
„Je dobře známo, že Češi snídají „na koleně“ (kávu nebo čaj, případně rohlík) a pak se vrhnou do metra, autobusu nebo svého auta. Výsledkem je, že úder jedenácté hodiny každý den překvapí tisíce nerozvážných lidí uprostřed práce, a oni pak zhltnou něco na zub, aby neomdleli. Rovnováhu jejich organismu pak neobnoví ani sendvič „na stojáka“ v jednu hodinu, ani večeře, kterou roztržitě spořádají u televizního zpravodajství! Toto jídelní schéma (i když trochu přeháním) bývá téměř typické pro náš uspěchaný život, ničí naše tělo, které se logicky vzpouzí!“
Kniha Tréma a jak ji překonávat je tedy vcelku kvalitní příručkou, jak s důstojností přežít v dnešním světě plném neustálých zkoušek a soutěží. Jedna kniha ji ale předčí zcela určitě – kniha života.
∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
(GARIBAL, Gilbert. Tréma a jak ji překonávat. Praha: Portál, 2013, s. 224)
Pro další recenze, články a soutěže o knižní novinky navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
