Ženy Franze Kafky – madony i děvky
Prostitutky, pornografie, líčení sexuálních zážitků… Ačkoliv se to nezdá, mají tato témata hodně co dočinění i s osobností Franze Kafky.
Většina letmých čtenářů Franze Kafky, včetně nečtenářů, pro které je jeho jméno jen jménem ze seznamu autorů povinné školní literatury, má zato, že Franz Kafka byl pouze a výhradně introspektivní melancholik usazený ve veškerém svém volném čase u pracovního stolu. Všeobecně a neprávem panuje názor, že to byl neduživý, vyhublý podivín, jehož depresivní melancholie sálá z veškerého jeho díla. Že psal a psal pesimisticky a sebetrýznivě a že to nejmenší, co by ke svému už tak dost velikému trápení potřeboval, by byla žena. Nebo dokonce ženy.
Kolem osoby Franze Kafky se vznáší jakási těžko odmyslitelná aura, která jej činí někým, kdo žil ne zcela podle typických pravidel života. Života mladého muže se svými potřebami. Pro čtenáře i nečtenáře je jaksi více introvertním podivínským spisovatelem než mužem užívajícím si bujaře a nespoutaně života. Tuto negativní plejádu snad zmírňuje fakt, že s jednou živoucí jiskrou v jeho spisovatelské temnotě se přece jen počítá, je jí jedna žena, která se do vědomí veřejnosti dostala. A to Felice Bauerová, která si však brzy v povědomí pozdějších pozorovatelů vysloužila spíše nálepku trýznitelky, která Franze Kafku vlastně nikdy nepochopila, pokud se o to kdy snažila.
Ve spojitosti s Felice pak na povrch vyplula další údajná neschopnost Franze Kafky, zakořeněná v jeho povaze a soupeřící s jeho první a jedinou životní láskou – psaním. Celou dobu si totiž říkal, že není předurčen k tomu, aby vedl milostný a manželský život jako každý jiný. Celou dobu věděl, že se zájmem o ženu bude jeho umění psát silně otřeseno. Byl si této skutečnosti vědom, ale na konci svého života to nevědomě sám v sobě popřel, když se mu konečně dostalo vlídného přijetí v náruči Dory Diamantové.
Ale vezměme to popořádku od Kafkových mladých let, kdy jej více než podoby osudové lásky zajímaly ty bláznivé, fádní, ale plné nespoutané rozkoše …
Zřejmě v devatenácti letech zažil Franz Kafka svou první sexuální zkušenost. Sám o tomto svém zážitku píše: „To všechno už před hotelem bylo rozkošné, vzrušující a odpuzující, v hotelu to nebylo jiné. A když jsme potom k ránu, bylo ještě pořád horko a krásně, šli domů přes Karlův most, byl jsem sice šťasten, ale toto štěstí záleželo jen v tom, že jsem měl konečně pokoj od věčně lamentujícího těla, především ale záleželo štěstí v tom, že to celé nebylo ještě odpudivější, ještě špinavější.“
Možná je z těchto Kafkových slov znát zklamání typu „post coitum omne animal triste“, možná nepříjemný fakt, že se mladík z lepší vrstvy nechal pošpinit prodavačkou. Ani jeden z důvodů však Kafkovi nebránil v tom, aby se s dotyčnou dívkou ještě dvakrát nesešel.
Tento Kafkův popis špinavosti sexu však zasel do mnohých kafkologů zdání, jestli snad Kafka netrpěl impotencí. Ale všeobecně se později došlo k názoru, že jednoduše trpěl určitou formou fyzické zdrženlivosti či sexuální váhavosti. Což však ale trochu vylučuje tvrzení Dory Diamantové, říkající, že Kafka byl „živočišný jako zvíře“. Navíc těžko by se puritán pohyboval v podnicích jako Franz Kafka. Se svými přáteli se vyskytoval především v kavárně Arco, kde prý tematicky kolikrát zabloudili od filosofie k „bohatě zásobené pornografické knihovně“ vrchního číšníka. S přáteli je bylo možno vidět i v podniku madam Goldschmitové, kde se podávala káva i polonahé „hostesky“ (jejich služby zde bylo možné pořídit za pevně stanovenou taxu deseti korun).
Zde se tak do kontrastu dostává skutečnost, že Franz Kafka měl ve svém životě daleko více sexuálních zážitků s dívkami lehčího typu než se ženami své společenské třídy, s nimiž vedl vztahy korespondenční. Rovněž pak jeho románové ženské hrdinky jsou téměř vždy (vzpomeňme např. K.-ův sexuální zážitek v Zámku) bližší obrazu děvky než madony.
A ačkoliv si také řada lidí myslí, že na tomto zasmušilém, možná občas až nezdravě hubeně a bledě vyhlížejícím spisovateli nebylo pro ženy nic k vidění, pravda je opakem. A jak říká sám Kafkův přítel Max Brod: „Ve všech údobích svého života Kafka přitahoval ženy. On sám o tom pochyboval, ale je to nesporné.“
Docela první dopisování započíná Franz Kafka s dívkou, kterou potkal při svém pobytu v Třešti. Hedwig Therese Weilerová z Vídně mu nedá spát a po jedné noci píše: „Dnes v noci se mi zdálo o jejích zkrácených tlustých nohou a takovými oklikami poznávám krásu dívky a zamilovávám se.“ Hedwig je první ženou, jejíž totožnost už známe, a kterou už po laciných úskocích z dob minulých zaplavuje ryzí něhou.
Nezůstává s ní však a roku 1912 potkává osudovou ženu, kterou brzy začne zahrnovat vytrvalým přívalem čistých, láskyplných dopisů. Potkává Felice Bauerovou, která mu s nárazovým štěstím přivodí dlouhých pět let plných utrpení – a možná si z něj i něco vezme.
O sebetrýznivé lásce k Felice a k dalším třem Kafkovým osudovým ženám – ohnivě temperamentní Mileně Jesenské, jemné a nenápadné Julii Wohryzkové, a chápající a utěšitelské Doře Diamantové, v jejímž přístavu Franz Kafka nakonec zakotvil, se dočtete v jednom z dalších článků. V něm se vám také ukáže druhá tvář lásky – ta neprodejná, opravdová a ryzí.
∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼∼
(Nicholas, Murray. Kafka. Brno: Jota, 2006, s. 404)
Foto: kafkamuzeum.cz
Pro další recenze, články a soutěže o knihy navštivte FB stránky DigiTimes.cz.
