Pohádky v dospělosti – smutek nebo radost pro duši?

Prožitými léty jsme už dospělí, ale duší ještě stále děti. Proč by nás jinak stále okouzlovaly a dojímaly scény z pohádek, které jsme četli nebo sledovali ještě v bezstarostném mládí? Čím to je, že stokrát ohraný a tak nereálný příběh si i po letech získává naše srdce?

Dříve jsme se u pohádek smáli, prožívali jsme je až k jejich idylickému konci. A snili jsme o tom, jaké by to asi bylo být onou krásnou princeznou nebo odvážným princem. Tehdy jsme ještě mohli snít a naplno prožívat, naše dětské srdce ještě nebylo obtěžkáno přívalem každodenních starostí. Všichni jsme byli tak mladí – i naše rodinné zázemí. Nic negativního jsme si nepřipouštěli, k radosti nám stačila láska rodičů, pochvaly, výlety, taková ta dětská nenáročná zábava v kruhu rodiny. Pamatuji si, jak tehdy, už je to dobrých deset let zpátky, spustili na plátnech kin první díl zábavného a tajemného seriálu pro děti s názvem Kačenka a strašidla. Jistě si na něj také vzpomenete. A já se návštěvy kina v ten jeden určitý den prostě nemohla dočkat a následně prvního dílu nabažit. Doma jsem si pak stavěla papírové divadélko se všemi postavičkami z toho kouzelného seriálu. Byla jsem tak malá a bezstarostná! V hlavě a duši jen okamžiky štěstí, těšení se a radosti z každé maličkosti.

A dnes? Už to nějak nejde tak hladce a vesele jako dřív. Některé staré pohádky vás však ani dnes nezklamou. Můžete je vidět stokrát a stále se budete těšit na krásné šaty princezny, na dojemně romantické princovo vyznání, na idylický konec, kdy je vám smutno, že pohádka už končí. Ale něco to dospělé sledování pohádek narušuje… Je to melancholie, stesk po dětství, vždycky když se objeví rok natočení pohádky, uvědomíte si s nepříjemným pocitem, jak staří už jste. A jak už nikdy nic nebude jako dřív. Jak vaše okolí zestárlo. A s kolika příbuznými jste se už museli rozloučit. Navždy.

Ale naděje tu přece jenom je. Možná až jednou budete sledovat pohádky se svými dětmi, kdy to bude jejich poprvé. Možná tehdy, až jim poprvé budete číst vaši oblíbenou pohádkovou knížku, možná že tehdy se i ve vašich očích rozsvítí zdánlivě vyhořelé hvězdy dětství, bezstarostnosti, radosti a lásky. Tehdy se snad opravdu stane zázrak a své ztracené dětství prožijete znovu – díky svým dětem…

—————————————————————————————————————————————–

A jak ve svém věku vnímáte televizní i knižní pohádky vy? Podělte se s námi o vaše komentáře na našich facebookových stránkách DigiTimes.cz.