Jo Nesbø a jeho nejlepší kriminální román – krvavý Sněhulák míří do českých kin
Do českých kin brzy zavítá Sněhulák – dle řady čtenářů a kritiků nejlepší kriminální román Jo Nesba. Dosáhne na vysokou laťku nejlepší holeovky i film?
Dlouho očekávaná filmová adaptace literárního Sněhuláka je tady a v její hlavní roli se představí Michael Fassbender. V traileru uvedeném na konci tohoto článku zahlédneme i Rebeccu Fergusonovou jako Katrine Brattovou či J.K. Simmonse v roli Arveho Støpa. Režie se ujal Tomas Alfredson, který stojí za filmy Jeden musí z kola ven nebo Ať vejde ten pravý. Premiéra v českých kinech je naplánována už na 12. října! A tak vyčkávejte a těšte se, zatímco si připomeneme příběh toho literárního Sněhuláka…
Nutno říct, že si autor Sněhuláka, Jo Nesbø, v této knize neskutečně pohrál. S konstruktivními zápletkami, s nedočkavým čtenářem i s poněkud drastickým líčením nalezených obětí. Tenhle krimiromán, který kapitolu po kapitole mění představu možného pachatele, vám nedá spát. Budete mu chtít přijít na kloub. Tak moc, že budete zaníceně uvažovat a promýšlet všemožné taktiky a teorie spolu s autorem. S autorem, který vás naprosto mistrným způsobem provede od tajemného úvodu do šíleného závěru. Obávejte se bláznů a obávejte se sněhuláků! Protože jestli stojí před vaším domem, když právě čerstvě napadl sníh, je nyní řada na vás. Jste na seznamu. Toho velkého životního díla.
Sněhulák vraždící nevěrné
Po přečtení této knihy se začnete na ty dosud nevinné tři koule sněhu dívat docela jinak. Pokaždé si vybavíte tento krvavý příběh a jeho nevěrné oběti, které se dostaly do děsivých spárů sněhuláka. A pak si moc dobře rozmyslíte, s kým si co začnete. Sníh pomalu padá, mrazivý závan zimy vplouvá do pokoje, všechno je narýsováno, skvěle vymyšleno a
následně i provedeno. Jako by se o své oběti postaral sám doktor. Sériový vrah… Nebo detektiv?
Detektiv Harry Hole, který má za úkol rozplést vrahovu hádanku… Bystrý a přemýšlivý Harry Hole, který přišel o svou lásku a o syna. Ale je všechno tak nezvratné? Možná se to tak zdá jen s opojnou sklenkou alkoholu. Možná je vrah daleko blíž, než si Hole myslí. S narůstajícím počtem zmizených žen vzrůstá jeho dychtivost případ vyřešit. Vrah je zřejmě umělec. Umělec, který ke své práci používá tělo. Různě a přece podobně naaranžované mrtvé ženy si díky působivému líčení Jø Nesba představíte docela jasně a před sebou. Ve sněhu. Nikde žádná krev, čisto, uklizeno. Jen dokonalý kousek umění a šílenosti. Z té také všechno pramení.
Detektiv Harry Hole
Jo Nesbø je zkrátka skvělý kriminální vypravěč. Pasáže burcující k zamyšlení se nad tím, kdo je vlastně vrah, se v ten pravý eskalující moment vystřídají s pasážemi ze soukromého života Harryho Hola. Máme tu jeho ztracenou lásku Ráchel, jejich syna Olega, Ráchelina budoucího muže Matiase, detektivní posilu Katrine Brattovou a také výčitky, alkohol, šílenství a trochu nevěry. Nebo hodně? Proč si s prvním napadlým sněhem sněhulák vezme jednu ženu? Je to náhoda, nebo si to zasloužila? Dělá jen někdo správnou věc, kterou nechce zašpinit ruce jejího manžela? Jak je to vlastně s nevinností zvolené oběti?
Co se týče kvality celého příběhu, nejedná se o žádnou schématickou chudou detektivku. Kromě odhalení totožnosti vraha se dozvíte i mnoho užitečných informací nejen na poli kriminalistiky. Dozvíte se mimo jiné i o tom, jak fungují určité vražedné nástroje nebo o tom, že lidé si dodnes nejlépe pamatují prohry…
„Dobré historky nikdy nepojednávají o nenápadném úspěchu, nýbrž o okázalých prohrách,“ vyjádřil se (Støp). „Ačkoli Roald Amundsen vyhrál závod o dobytí jižního pólu, pamatuje si svět mimo Norsko Roberta Scotta. Žádnou z Napoleonových vyhraných bitev si lidé nepamatují tak jako porážku u Waterloo. Srbská národní hrdost staví na bitvě proti Turkům na Kosově poli v roce 1389, tedy na bitvě, v níž byli Srbové na hlavu poraženi. A vezměte si Krista! Symbolem muže, o němž se tvrdí, že zvítězil nad smrtí, by měl přece být muž před hrobem s rozpřaženýma rukama. Místo toho si křesťané navěky vyvolili okázalou prohru, chvíli, kdy Kristus visí na kříži a málem to vzdává. Protože příběhy proher se nás dotýkají nejvíce.“
A nebo si lidé pamatují i velká životní díla? Je zima, začíná padat sníh. Před vašimi okny stojí sněhulák. A usmívá se. Z očí mu dýchá hlad a ve vaší předsíni zamlaskají mokré kroky. Je to sněhulák, nebo někdo, kdo vzal na sebe úděl soudce? Dámy, vyvarujte se nevěry… Protože tohle by mohlo zatraceně bolet!
„Katrine, vy si vezmete na starost hlášení o těch pohřešovaných a začnete v tom hledat nějakou spojitost.“
Harry očekával nevyhnutelnou otázku: Jakou spojitost? Žádná otázka však nepadla, Katrine Brattová jen krátce pokývla.
„O.K., tak se pusťte do práce,“ vyzval je všechny.
„A vy?“ zeptala se Katrine.
„Já půjdu na koncert,“ odtušil Harry.
∼ ∼ ∼
„Mám objednaný odtahový vůz,“ procedil mezi zuby.
„Ano, slyšel jsem, že jsou teď v oblibě,“ odpověděl Harry a odemkl dveře. „Ovšem je trochu problém najít pro ně místo k zaparkování.“
Nasedli. Na okénko zaklepal vrásčitý kloub. Harry okénko stočil.
„Ta odtahovka už jede,“ informoval ho stařec. „Budete tu na ni muset počkat.“
„Vážně?“ Harry vytáhl svůj služební průkaz.
Muž se tvářil, že ho nevidí, a kysele pohlédl na hodinky.
„Vaše vrata jsou příliš úzká na to, abyste si sem mohl dát zákaz parkování,“ sdělil mu Harry. „Pošlu sem někoho od dopraváků, aby vám tu protiprávně vyvěšenou ceduli odšrouboval. Obávám se, že dostanete taky pořádně mastnou pokutu.“
„Cože?“
„Jsme od policie.“
Stařec popadl služební průkaz, nedůvěřivě se podíval na Harryho, na průkaz a opět na Harryho.
„Pro tentokrát je to v pořádku, jeďte,“ zamumlal rozmrzele a průkaz vrátil.
„Není to v pořádku,“ odvětil Harry. „Zavolám dopravákům hned.“
Stařec na něj rozzuřeně zíral.
Harry otočil klíčkem v zapalování a pořádně vytočil motor, potom se opět obrázil ke staříkovi: „A vy tu na ně budete muset počkat.“
∼∼∼
„Nato se na několik vteřin rozhostilo ticho, než se to ozvalo opět: tentýž křik, protáhlý jako melodický rituální bolestný nářek rodící ženy. V té chvíli už to však Harry spatřil a pochopil proč. Křičela proto, že mraznička po dvanácti letech nadále fungovala výtečně, takže se vnitřní osvětlení zapnulo a odhalilo něco, co bylo uvnitř sevřeno s rukama zkříženýma na prsou, ohnutými koleny a hlavou původně zřejmě přitisknutou k vnitřní straně dvířek. Tělo bylo pokryté bílými ledovými krystalky jako vrstvou bílé plísně, která ho zachvátila. Pohled na něj spustil Katrinin křik. Jenže Harrymu se posléze žaludek neobrátil jen kvůli tomuhle. Jak dvířka mrazničky zůstala otevřená, tělo, které už nemělo o co se opírat, začalo pomalu padat vpřed a trefilo hlavou hranu dvířek tak, že z obličeje opadaly sněhové krystalky a nasněžily na podlahu sklepa. Harry tudíž mohl konstatovat, že se na ně usmívá Gert Rafto. Neusmíval se však ústy sešitými hrubou nití podobnou konopnému vláknu, jež cikcak spojovala oba rty. Úsměv procházel přes bradu a směrem k tvářím se zvedal, vytvořený řadou černých hřebíků, které musely být do tváře natlučené. Nejnápadnější však byl nos. Harry v čistém vzdoru polkl žluč. Nosní kost a chrupavka musely být nejprve odstraněny. Mráz už vysál z mrkve veškerou barvu. Sněhulák byl kompletní.“
(Nesbø, Jo. Sněhulák. Zlín: Kniha Zlín, 2012, s. 510)
Četli jste už nějakou knihu od Jo Nesba? A láká vás přečíst si právě Sněhuláka? Diskutujte na mých FB stránkách Digitimes.cz.
Foto: jonesbo.com; jonesbo.cz; knihazlin.cz
