Zázračný Mortacc Umberta Eca
Jen několik málo dní před svou smrtí stihl Umberto Eco, fenomenální spisovatel, sémiotik, estetik a filosof, připravit do tisku některé ze svých novinových sloupků, které psal patnáct let pro list L’Espresso. Tato krátká, ale hluboká intelektuální zamyšlení se k vám v jednom celku dostávají prostřednictvím nakladatelství Argo, které je vydalo jako knihu s titulem Od hlouposti k šílenství a podtitulem Zprávy o tekuté společnosti.
Toto poslední Ecovo dílo je (jak jinak) než mistrně napsaným pojednáním o (doslova) pozoruhodné cestě naší společnosti. Najdeme v něm moudrost, lásku, vtip i vážná varování – a to vše podané s neuvěřitelným citem pro jazyk. Bez těchto zázračných prvků, kterých je Ecova kniha plná, se neobejde ani tato kapitola, kterou vám pro představu a pobavení ráda uvádím…
„Lékař mi na zmírnění krutých bolestí doporučil jeden lék, který budu označovat smyšleným jménem Mortacc, abych předešel nepříjemným soudním tahanicím.
Jako každý jsem si před požitím přečetl příbalový leták, kterému se lidově říká „příbalový kecák“ a kde se píše, v jakých případech se nemá brát (například když člověk vypil láhev vodky, když má přes noc řídit TIR z Milana do Cefalu na Sicílii, když je malomocný nebo čeká trojčata). Ten můj „příbalový kecák“ upozorňuje na jisté alergické reakce po požití Mortaccu, jako jsou otoky obličeje, rtů a krku, závratě a občasné pády (u starších lidí), zhoršené vidění nebo dočasná ztráta zraku, poškození páteře, nedostatečnost srdeční a/nebo ledvinná, potíže s močením. Někteří pacienti projevovali sebevražední sklony nebo sklony k sebepoškozování a doporučuje se (zřejmě když se pacient chystá vyskočit z okna) obrátit se na lékaře (já bych řekl na hasiče). Pochopitelně může Mortacc vyvolat zácpu nebo paralyzovat střevo, způsobit křeče, a pokud se užívá zároveň s jinými léky, respirační insuficienci a kóma.
Nemluvě o naprostém zákazu řídit motorová vozidla, ovládat složité stroje či podnikat potenciálně nebezpečnou činnost (asi něco jako spustit lis, když přitom stojíme na traverze v padesátém poschodí mrakodrapu). Pokud jste užili Mortacc ve větší míře než předepsané dávce, očekávejte, že se budete cítit zmatení, ospalí, neklidní a roztěkaní; pokud ho užijete méně nebo léčbu přerušíte, můžou se dostavit problémy se spánkem, nauzea, pocity úzkosti, průjem, křeče, deprese, pocení a závratě.
Více než jeden člověk z deseti může zaznamenat zvýšenou chuť k jídlu, rozrušení, zmatek, ztrátu libida, podrážděnost, poruchy pozornosti, nemotornost, výpadky paměti, rozechvělost, potíže s mluvením, pocit mravenčení, chorobnou spavost a nespavost (zároveň?), malátnost, zhoršené vidění, dvojité vidění, závratě a poruchy rovnováhy, sucho v ústech, zvracení, nadýmavost, potíže s erekcí, oteklé tělo, pocit opilosti, anomálie v chůzi.
Více než jeden člověk z tisíce může zaznamenat pokles hladiny cukru, pozměněné vnímání sama sebe, deprese, výkyvy nálady, potíže s hledáním slov, ztrátu paměti, halucinace, podivné sny, panické záchvaty, apatii, pocit cizosti, neschopnost dosáhnout orgasmu, retardovanou ejakulaci, potíže s utvářením myšlenek, otupělost, anomální pohyby očí, snížené reflexy, citlivou pokožku, ztrátu chutě, pálení žáhy, rozechvění při pohybu, sníženou úroveň vědomí, omdlévání, zvýšenou citlivost na hluk, suché a napuchlé oči, slzení, poruchy srdečního rytmu, nízký tlak, vysoký tlak, vazomotorické poruchy, dýchací potíže, suchý nos, nafouklé břicho, zvýšenou tvorbu slin, pálení v oblasti žaludku, ztrátu citlivosti kolem úst, pocení, mrazení, svalové kontrakce a křeče, bolesti kloubů, bolesti zad, bolesti končetin, inkontinenci, potíže a bolesti při močení, slabost, pády, žízeň, tlak na hrudi, změny ve výsledcícch krevních odběrů a v činnosti jater. Pokud jde o to, co může zaznamenat méně než jedna osoba z tisíce, to už vzdávám: takovou smůlu snad člověk nemůže mít.
Raději jsem si nevzal ani jednu tabletku, protože jsem si byl jistý, že by mě okamžitě postihla (jak říkal nesmrtelný Jerome Klapka Jerome) horečka omladnic – třebaže se o tom „příbalový kecák“ nezmiňuje. Napadlo mě všechno to honem vyhodit, ale kdybych to dal do odpadků, mohl bych u celých myších kolonií způsobit mutace s epidemickými následky. Zavřel jsem to do kovové skříňky a zakopal v jednom parku metr hluboko.
Musím říct, že mezitím mě přešly artrotické bolesti.“
(ECO, Umberto. Od hlouposti k šílenství. Praha: Argo, 2016, s. 415)
