Kniha novináře a publicisty Viktora Malka z nakl. Portál je branou do židovské tradice legend. Je morálním i humorným zabarvením čisté reality, je knihou příběhů, které se k lidem dostávají mnohem snáze než strohé zásady a doporučení. Je takovou Agadou vedle Tanachu, mírnou tváří Boha vedle jeho kárání. Je věčným průvodcem židovského národa na cestě plné příkoří, který je nucen splácet daň za své označení „vyvoleného národa“.
Na stránkách knihy židovských legend se proplétá kouzlo židovské moudrosti, pokory a touhy po spravedlnosti. S lehkým stínem humoru a rozvernosti se při čtení těchto vyprávění vracíme zpět do časů dávno minulých. Mluví k nám obyčejní lidé, uznávaní rabíni, slavní proroci i samotný Bůh. A ačkoliv je tato kniha určena především těm, kdož se zajímají o židovskou kulturu, historii a judaismus, je naprosto univerzální příručkou k našemu vlastnímu svědomí a potažmo i srdci ve víře.
Ukazuje nám, jak velkou ctností je víra v jediného Boha, a také jak si máme vážit jeden druhého, abychom se před sebou samým nemuseli stydět za své jednání. Ponaučení umně skrytá v těchto příbězích mohou být důvěrným vodítkem i pro nás, lid moderní doby. Tradice s tváří Agady totiž přetrvá mnohem déle než jakékoliv zákoníky. Obepíná naše životy mnohem úžeji než statický obraz víry.
Kniha Nejkrásnější židovské legendy se ve svých kapitolách zaměřuje na různá témata, ve kterých spojuje obdobně vyznívající legendy. Do vlny vyprávění nás naprosto klasicky uvede první kapitola s názvem Bůh stvořil svět. Přečteme si o stvoření Adama a Evy a také o Božím soucitu s nimi, které vedlo ke stvoření slz a s tím spjaté legendy:
Původ slz
Hospodin měl soucit s Adamem a Evou, protože oba litovali toho, čeho se dopustili. Odpustil jim a řekl:
-Ubohé děti! Odsoudil jsem vás k vyhnání z ráje, kde jste byly šťastné.
Od nynějška budete žít v místech, kde je soužení a četné pohromy. Ale přes to všechno mějte na paměti, že vás neopustím a že vás miluji. Když budete mít v životě trápení, poskytnu vám vzácný klenot ze svého pokladu – slzy.
Když budete trpět příliš, když vaše srdce bude zkormoucené a smutek přepadne vaši duši, budou moci vaše oči plakat, a tak budete schopni lépe snášet neštěstí. Tak se snáze utěšíte.
Sotva Hospodin skončil, stékaly už po tvářích Adama a Evy slzy a padaly až na zem.
Toto dědictví, možnost plakat, zanechali Adam a Eva svým dětem a potomkům až do konce časů.“
Po legendách proudících v podobném duchu, kterým vévodí ta o Noemově holubici, se dostáváme k Tóře, zákonu nejsvatějšímu. Přeneseme se nad studnici vzdělání a dozvíme se například o původu písmen hebrejské abecedy. Všechno má, zdá se, své nejpůvodnější vysvětlení, a to je to, co dělá tuto knihu legend natolik působivou. Zajímavé je především vyprávění o stvoření písmene bejt:
Proč stvoření začalo písmenem bejt? Stejně jako je toto písmeno uzavřené ze všech stran a otevřené jedině vpředu, nemá nikdo právo ptát se, co je nahoře a co je dole, co je před a co je za. Je možné se ptát jedině na věci od stvoření světa. (Pozn.: Bible začíná slovem berešit („na počátku“), to znamená písmenem bejt).
Zajímavá je rovněž legenda o touze po vzdělání, které je logicky vyzdvihováno napříč celou knihou. Vypráví o tom, co je pro lidi opravdu důležité. A nehmotné statky to většinou nejsou…
– Strýčku, mám k tobě jednu prosbu o radu.
Chci obchodovat. Co bych měl kupovat a prodávat?
– Musíš se zaměřit na vzácnější zboží, které neláká kdekoho.
Po těch slovech se Hadrianův synovec rozhodl:
– Budu obchodovat v oboru učení a znalostí o Bohu.
O to se zajímá jen málo lidí.
Pak Hadrianovi poděkoval a odešel.
Nemůže zde chybět ani kapitola o modloslužebnictví s legendou, která se stala velmi známou. Mám na mysli tu, ve které se Abraham pře se svým otcem o významu model, jež on sám vyrábí. Vychytralý závěr této legendy, kdy se vyrobené modly vypořádají samy se sebou je známkou moudrosti i zastřeného humoru této knihy.
V další části knihy legend se dostáváme z historie věků přímo na práh domu obyčejných lidí, abychom se dozvěděli, jak žili a jaké pokory se jim mezi sebou dostávalo.
Ze všech těch nepřeberných legend vyvstávají svým moudrem především dvě. Jedna je o dědictví, druhá o pomoci nemocnému. Z té citujme jen shrnující citát:
„Kdo nenavštíví nemocného, je to, jako by prolil jeho krev.“
Komu patří dědictví?
Jednou poslouchal jakýsi člověk svou ženu, jak připomíná dceři její prohřešky v chování:
– Proč nejednáš taktně a diskrétně jako já? Vezmi si ze mě příklad. Mám deset synů, a jen jediný z nich je synem tvého otce.
Když ten člověk umíral, zanechal závěť tohoto znění:
– Odkazuji všechen svůj majetek jednomu ze svých synů…
Jelikož neuvedl nic přesnějšího, přednesli záležitost rabi Banaovi:
– Co je třeba udělat?
– Klepejte na hrob jeho otce, přikázal rabi, a až se probudí, jasně vám řekne, kterému ze synů odkázal svůj majetek.
Devět z deseti děti se odebralo na hřbitov. Jeden ze synů nepřišel.
– To je ten, řekl rabi Banaa, kterému patří dědictví.
Následuje kapitola o zázracích, u kterých je třeba si uvědomit, že se nedějí denně a že se na ně zkrátka nemůžeme spoléhat. Tyto legendy jsou pak opět prolnuty jemným humorem. Pak se na chvíli pozastavíme u účinku modliteb a v závěru pak přes kapitoly s názvy V rodině, Chudí a dal. dostaneme k samotné smrti – a jejímu předcházejícímu stupni – nemoci.
Nemoc
Na zemi nebyly žádné nemoci do té doby, co přišel praotec Jákob. Jákob prosil nebesa, a tak byla nemoc stvořena jedině k tomu, aby rodina nemocného měla čas připravit se na jeho smrt.
A tak se stejně jako v životě uzavírá tato kniha jeho poslední stránkou. Přičemž pro ty spravedlivé nemusí zůstat poslední…
(MALKA, Victor. Nejkrásnější židovské legendy. Praha: Portál, 2011, s. 173)
